SE SVATÝM JANEM PAVLEM KOLEM SVĚTAPředneseno v Brněnské akademii duchovního života ctih.Patrika Kužely ve dnech 6.6.2015-20.7.2015. Přednesl P.PhDr Tomáš J.Bahounek OP.
16.
Sv.Jan Pavel říkal v 18.článku enc.Centesimus annus,že „od roku 1945 mlčí zbraně na evropském kontinentu“, a přesto opravdového míru není stále dosaženo. „Skutečný mír není výsledkem vydobytého vojenského vítězství, nýbrž spočívá v překonání příčin války a ve skutečném usmíření mezi národy.“ (CA, II,18)
Osudná vada v takovém pojetí míru jako pouhého příměří spočívá v tom, že selhává, když má někomu poskytnout podnět k rozvíjení mírového soužití. Z takového pojetí míru, které staví na výsledcích války, na stavu vojenské výzbroje, na několika podepsaných smlouvách, se vytratil samotný lidský subjekt. Mír není budován na osobní lidské účasti, ba dokonce s ní nepočítá. Místo toho se snaží zajistit mír neosobními prostředky. Jenže to není žádný opravdový mír, a rozhodně ne spravedlivý mír. Spravedlivý mír se neobejde bez ctnosti spravedlnosti určitého člověka, rodin, národů, zkrátka bez platného mravního řádu. Pojetí míru jako stavu neválčení znamená zploštění mírového soužití na stav napjaté rovnováhy vojenských sil nebo na stav vyčerpanosti sil válkou, tedy na přestávku mezi válkami.
Svatý Augustin správně vymezil „mír jako spočinutí v řádu a jako důsledek řádu.“ (DE CIV.DEI, XIX, 13) A sv.Tomáš upřesnil, že mír je „výsledek spravedlnosti, mírněné láskou k bližnímu.“ (SUMMA CONTRA GENT.,III,130)
Na konci druhé světové války se nedospělo k takovému míru. Místo sblížení mezi národy došlo k ještě většímu rozkolu. Válka skončila tím, že kasárenský stát komunismu, překročil hranice jedné země a zavlekl do sféry svého vlivu další země. Polovina Evropy byla stržena do nové koloniální soustavy.
Železná opona, do níž se východní blok uzavřel, aby pokračoval v militarizaci své moci, vyprovokovala západní demokracie ke studené válce. Studená válka znamenala, že takový mír je ozbrojeným mírem, stavem neútočení horkými prostředky - zbraněmi.
„Mnohé národy, uzavřené v tísnivých hranicích mocenského bloku, ztratily možnost o sobě rozhodovat. přitom byly snahy zničit historické povědomí těchto národů a kořeny jejich staleté kultury.“ (CA,II,18) Český národ byl vyrván ze svých duchovně-mravních kořenů, které tu původně zasadili svatí Cyril a Metoděj. Byl spoutáván lží o husitské revoluční tradici. Současně byl v národě jitřen zraňující komplex méněcennosti, když mu byly stále připomínány takové okamžiky národního selhání, jako byla doba Husova, doba Žižkova, doba pobělohorská, doba německého protektorátu.
„Zbrojení pohlcovalo prostředky nezbytné k zajištění vlastního rozvoje... Vědecko-technický pokrok se stal nástrojem války.“
Po pádu komunismu a zbourání železné opony nabyla na závažnosti otázka, zda bude uskutečněna jednota světa mírovou cestou, anebo se lidská skupina vydá další trnitou oklikou kasárenských států, dennodenně hrozících stržením celého lidstva do války.
Nastala doba jakéhosi ideologického vakua. Politici slibovali lidem lepší budoucnost, svět, v němž se všem bude žít lépe. Ve střetu očekávání s politickou praxí však jejich sliby postupně ztrácely hrany, drolily se a rozpadaly se. Konec 20. století prožila Evropa v atmosféře krize ideologií, která se táhne od nového marxismu po nostalgický konzervatismus.
Sv.Jan Pavel vyzýval všechny lidi dobré vůle, ale křesťany zejména, hlavně Boží děti. obecné Církve v bývalých komunistických státech, aby rychle využili mravního kreditu – mučednické Církve, a vtiskli do nově se utvářejícího světa ducha evangelia. Proto také vyzdvihl svaté Cyrila a Metoděje za duchovní přímluvce nové Evropy.
Výzvy sv.Jana Pavla zůstaly bez patřičného ohlasu. Tak se v Evropě od začátku 21°.století rozšířila místo integrace národů nová mnohonárodní totalita. Velkou odpovědnost za to nese zrada inteligence, zejména křesťanské inteligence. Její přední celebrity si to však ve své pýše nepřipouštějí.
Díky duchovní bastardizaci národů přineslo třetí tisíciletí změnu. Politici našli novou cestu, jak uchvátit masy a postavit …