"Znepokojen těmito myšlenkami jsem usedl na pahrbek a hleděl směrem ke Kailásu. Měl jsem v rukou mapu, podle níž jsem mohl přesně určit polohu hory, zahalené mraky. Pak můj pohled sklouzl stranou a najednou se zastavil západně od Kailásu na neobvyklé hoře pravidelného tvaru. Pozorně jsem se zadíval. Zabušilo mi srdce. „Vždyť to není hora! Je to pyramida!"řekl jsem vzrušeně nahlas sám pro sebe."
První pyramidy Města Bohů
Můj přítel Sergej Anatoljevič Selivěrstov nakládal jaka.
„Kéž by nám přálo počasí, hezké počasí,"říkal jsem si a pomáhal uzpůsobit naše batohy na jaky, které jsme najali od místních pastevců, abychom podnikli pěší túru do nitra tibetských hor v oblasti posvátné hory Kailás.
Důrazně nám doporučovali jít s lehkými batohy, protože se budeme pohybovat ve výškách 5000-6000 metrů a v takových výškách může přenášení těžkých břemen zpomalit rychlost pochodu. Jaci, jak tvrdili Tibeťané, nejenže mohou lehce nést těžký náklad, ale i snadno procházet hromadami kamení a také šplhat po nepříliš strmých skalách.
„Hotovo! Odlehčete jakům! Nezapomeňte, který batoh s kterým jste svazovali na jačích zádech, aby náklad netáhl na jednu stranu,"řekl průvodce Tatu. „Zítra musíme vyjít brzy ráno, za úsvitu. Jaky budeme nakládat ještě za tmy. Honci je sem přivedou už v šest hodin ráno."
Zvedl jsem hlavu a ještě jednou pohlédl na černé mraky, které obklopily oblast posvátného Kailásu.
„Ach," vzdychl jsem rozhořčeně. „Vždyť včera večer se Kailás odhalil a dnes se zase schoval za mraky. Cožpak nebudeme mít dobré počasí? Když nebude počasí, nic neuvidíme! Nic! Neuvidíme Město Bohů, které má být tady, v oblasti Kailásu. Pak bude celá expedice zbytečná! Ach jo!"
Doopravdy uvidím pyramidy?
Znepokojen těmito myšlenkami jsem usedl na pahrbek a hleděl směrem ke Kailásu. Měl jsem v rukou mapu, podle níž jsem mohl přesně určit polohu hory, zahalené mraky. Pak můj pohled sklouzl stranou a najednou se zastavil západně od Kailásu na neobvyklé hoře pravidelného tvaru. Pozorně jsem se zadíval. Zabušilo mi srdce.
„Vždyť to není hora! Je to pyramida!"řekl jsem vzrušeně nahlas sám pro sebe.
Křečovitým pohybem jsem vyndal fotoaparát, co nejdál jsem vysunul objektiv a několikrát pyramidální horu vyfotografoval. Pak jsem z expediční tašky vyndal sešit a pustil se do zakreslování trojúhelníkové hory, ostře se vyjímající na pozadí nevelkého hřbetu s mírným sklonem.
„To je věc!" opakoval jsem dokola, hloupě pohybuje rty ve vzpomínkách na Nepál, kde se mi dvakrát či třikrát do hlavy vloudila myšlenka, že legendární Město Bohů se musí skládat z prastarých pyramid kolem hlavní pyramidy - posvátné hory Kailás.
Vzpomněl jsem si také, že v Káthmándú, když jsem se toulal mezi stupami komplexu Svajambanat, rozkládajících se kolem hlavní stupy, mi hlavou vytrvale vířila myšlenka, že Svajambanat symbolizuje komplex Kailásu. Tehdy jsem všechny stupy pečlivě spočítal. Bylo jich 108.
Dokreslil jsem, sesul se z pahrbku a zvrátil se do řídké trávy. Bylo velmi chladno. Vál ledový vítr.
„Skutečně je kolem Kailásu 108 pyramidálních útvarů?!" napadlo mi náhle. „Opravdu je ta hora přede mnou jednou z četných pyramid?"
Odhadl jsem vzdálenost k pyramidální hoře, potřebné azimuty a zanesl její polohu do mapy. Pak jsem rychle vyrazil do tábora a po příchodu jsem zvolal:
„Rafaeli Gajazoviči! Ravile! Vylezte ze stanů! Vyndejte digitální fotoaparát a notebook."
Došli jsme k pahrbku, na kterém jsem před chvílí seděl, a udělali digitálním fotoaparátem několik snímků pyramidální hory. Požádal jsem kluky, aby jednu fotografii zobrazili na obrazovce počítače, zvětšili ji a zvýraznili obrysy hory, abych se přesvědčil o jejím pyramidálním tvaru.
Obrys udělal Rafael Gajazovič dost rychle.
„Podobá se pyramidě, podobá!" vykřikl jsem. „Pokud je to pyramida, je velmi stará. Podívejte se, ve zvětšeném zobrazení jsou vidět zničené části. Ach, sněhová čepice nám brání podrobnému prohlédnutí povrchu stran! Je to pyramida? Možná nám jen připadá, že jde o umělou pyramidu?! Možná, že přání je otcem myšlenky?"
Pochybnosti mi jak vichr kroužily hlavou. Těžký neurotický chomáč mi vstoupil do krku. S lítostí jsem si přiznal svou dětskou a... zřejmě nepodloženou snivost a začal ji nenávidět.