Zdroj: www.celostnimedicina.cz
Pokud chce někdo objektivně srovnávat obě medicíny, měl by v klidu posoudit, na jakém principu každá pracuje, s jakými prostředky, s jakými výsledky a z čeho při léčbě vychází. Není možné při tom zapomenout, která medicína je skutečně „klasická“, co vlastně klasické je a co klasické není. Podle slovníku znamená klasický dokonalý, vzorný, nepodléhající změnám, příznačný apod. V každém případě jde o obor, který platí dlouhodobě, bez výkyvů a změn, a který je lidem dlouhodobě prospěšný. A teď tedy zvažme, co těmto kritériím více odpovídá. Je to věda, která platí tisíce let, prakticky od dob, kdy se člověk stal člověkem, který využívá zásadně přírodní zdroje, pochody, přírodní jevy a maximálně se drží přírodních zákonů a snaží se všemožně přizpůsobit životu v přírodě? Nebo je to věda, která vznikla objevením buňky asi před sto lety, která přírodní zákony opustila a řídí se vlastními, umělými, věda, která nejprve přírodu napodobovala, pak ji zdokonalovala (!) a nakonec ji místy zcela nahradila technikou a podobnými „dokonalými“ metodami a jež věří na ozařování, chemoterapii, operace a podobné „přírodní“ metody, jimž ani tak nevěří, ale spíše se jimi dovedně živí? To ať si laskavý čtenář zhodnotí sám. Taková „věda“ má vždycky málo času a potřebuje výsledky, přičemž nemá ani čas, ani znalosti pro určení výchozí báze výzkumu, a tak vychází prostě z toho, co je snadno a rychle zjistitelné. V medicíně to znamená, že vychází z toho, co je vidět, co lze poznat, čili vychází z poznatelných projevů nemoci. To je první a největší chyba „vědecké“ medicíny, že totiž zná jen vnější projev nemoci a ten se snaží „léčit“. Podle toho také vypadají její výsledky. S postupem času, překotným vývojem ve společnosti a v podstatě silou, si „vědecká“ medicína vybudovala monopol, který pohodlně živí nejen doktory, ale především mohutnou farmakologickou základnu, průmysl výroby strojů a zařízení, které mají nahradit dovednost starých léčitelů, kouzelníků a šamanů. Vyrostl nám průmyslový monopol se všemi zápory, který se šíleně brání jakékoli zmínce o návratu k přírodním metodám, jakémukoli snížení výroby „léků“, i za cenu lidského života. Že to je život nemocných, to je tak nějak v tom shonu, především za penězi, úplně jedno. Je to vlastně uplatnění Parkinsonova zákona v obrovském měřítku. V tom je vlastně jediný a zásadní rozdíl mezi „vědeckou“ a alternativní medicínou. Zatímco alternativní medicína vždy zásadně léčí příčinu nemoci, „vědecká“ medicína léčí vždy pouze následek. Ukázka z knihy Můj život s alternativní medicínou.
Pokud chce někdo objektivně srovnávat obě medicíny, měl by v klidu posoudit, na jakém principu každá pracuje, s jakými prostředky, s jakými výsledky a z čeho při léčbě vychází. Není možné při tom zapomenout, která medicína je skutečně „klasická“, co vlastně klasické je a co klasické není. Podle slovníku znamená klasický dokonalý, vzorný, nepodléhající změnám, příznačný apod. V každém případě jde o obor, který platí dlouhodobě, bez výkyvů a změn, a který je lidem dlouhodobě prospěšný. A teď tedy zvažme, co těmto kritériím více odpovídá. Je to věda, která platí tisíce let, prakticky od dob, kdy se člověk stal člověkem, který využívá zásadně přírodní zdroje, pochody, přírodní jevy a maximálně se drží přírodních zákonů a snaží se všemožně přizpůsobit životu v přírodě? Nebo je to věda, která vznikla objevením buňky asi před sto lety, která přírodní zákony opustila a řídí se vlastními, umělými, věda, která nejprve přírodu napodobovala, pak ji zdokonalovala (!) a nakonec ji místy zcela nahradila technikou a podobnými „dokonalými“ metodami a jež věří na ozařování, chemoterapii, operace a podobné „přírodní“ metody, jimž ani tak nevěří, ale spíše se jimi dovedně živí? To ať si laskavý čtenář zhodnotí sám. Taková „věda“ má vždycky málo času a potřebuje výsledky, přičemž nemá ani čas, ani znalosti pro určení výchozí báze výzkumu, a tak vychází prostě z toho, co je snadno a rychle zjistitelné. V medicíně to znamená, že vychází z toho, co je vidět, co lze poznat, čili vychází z poznatelných projevů nemoci. To je první a největší chyba „vědecké“ medicíny, že totiž zná jen vnější projev nemoci a ten se snaží „léčit“. Podle toho také vypadají její výsledky. S postupem času, překotným vývojem ve společnosti a v podstatě silou, si „vědecká“ medicína vybudovala monopol, který pohodlně živí nejen doktory, ale především mohutnou farmakologickou základnu, průmysl výroby strojů a zařízení, které mají nahradit dovednost starých léčitelů, kouzelníků a šamanů. Vyrostl nám průmyslový monopol se všemi zápory, který se šíleně brání jakékoli zmínce o návratu k přírodním metodám, jakémukoli snížení výroby „léků“, i za cenu lidského života. Že to je život nemocných, to je tak nějak v tom shonu, především za penězi, úplně jedno. Je to vlastně uplatnění Parkinsonova zákona v obrovském měřítku. V tom je vlastně jediný a zásadní rozdíl mezi „vědeckou“ a alternativní medicínou. Zatímco alternativní medicína vždy zásadně léčí příčinu nemoci, „vědecká“ medicína léčí vždy pouze následek. Ukázka z knihy Můj život s alternativní medicínou.