SE SVATÝM JANEM PAVLEM KOLEM SVĚTAPředneseno v Brněnské akademii duchovního života ctih.Patrika Kužely ve dnech 6.6.2015-20.7.2015. Přednesl P.PhDr Tomáš J.Bahounek OP.
14.
Dějinný proces, během něhož půda a kapitál jako činitelé společenské výroby ustupují do pozadí před významem člověka a jeho rozumu, není plynulý ani rovnoměrný. Naopak, je někdy narušován, ba dokonce ohrožován. Proto sv.Jan Pavel poukazuje na různá nebezpečí, která brzdí tento proces, a někdy dokonce hrozí, že tento proces polidšťování hospodářství bude nahrazen procesem odlidšťování. Když sv.Jan Pavel odhaluje tato nebezpečí, všímá si toho průběžně tak, že srovnává, jak je tomu ve vyspělých zemích (Sever), a jak v zemích zaostalých (Jih).
Napřed mluví o vyspělých zemích: „Mnoho lidí dnes nezachází s prostředky, které by jim umožňovaly důstojně se zapojit do podnikového systému, v němž práce zaujímá skutečně ústřední postavení. Nemají možnost získat základní poznatky, které by jim umožňovaly projevit své tvůrčí schopnosti. Krátce řečeno: i když nejsou přímo vykořisťováni, žijí nadále na okraji společnosti.“ (Centesimus annus, IV,33)
Když sv.Jan Pavel pojednává dál o této věci, jasně ukazuje, že mu nejde jen o rizika a nebezpečí, které vnitřně ohrožují vyspělé země (Sever), nýbrž je to širší problém. Týká se to také zaostalých zemí (Jihu). V odstavci 34 se vlastně zdůrazňuje, že chudí lidé ze zaostalých zemí Jihu se upínají k lákavému modernímu zboží, vyrobenému ve vyspělých zemích Severu pro obyvatele těchto vyspělých zemí. Přitom toto skvělé zboží, které se chudým lidem předvádí neobvyklým způsobem, je jim nedostupné.
O jaké chudé lidi jde Svatému Otci? O všechny chudé, ale především o ty, kteří „se tísní ve městech zaostalých zemí, kde jsou často vytrženi ze svých domácích kulturních kořenů. Ve skutečnosti je jim upírána lidská důstojnost a mnohdy se ukazují snahy vyloučit je z dějin násilnou, člověka nedůstojnou kontrolou porodnosti.“ (CA,33)
Rozhodující činitelé vyspělých zemí na Severu poskytují sporadickou pomoc chudým lidem zaostalých zemí, prováděnou za halasného vytrubování řečí o lidských právech a důstojnosti člověka, pouze za předpokladu, že přijmou také jedovaté plody americké civilizace smrti – zbraně, antikoncepční a potratovou pilulku, rozvrat manželství a rodiny uznáním a zavedením homosexuálního partnerství, atd.
Encyklika Centesimus annus doslova křičí do celého světa otřesnou pravdu, že ve světě, v jehož vyspělé části dochází ke zvědečtění společenského života, jsou ještě jiné části, kde tomu tak nejenže není, ale postavení chudých se tam ještě zhoršuje: „Pro chudé přibyl k nedostatku hmotných statků ještě nedostatek vědění a vzdělání, a to jim znemožňuje vymanit se ze své ponižující poroby.“
Co mají vlády vyspělých zemí podniknout pro zaostalé země? Sv.Jan Pavel podrobuje přísné kritice dosavadní názor a postoj vyspělých zemí k této otázce: „Ještě před několika lety se tvrdilo, že příznivý vývoj závisí na oddělení nejchudších zemí od světového trhu, a na tom, že budou spoléhat jen na své síly. Nejnovější zkušenosti však prokázaly, že země, které byly oddělovány, trpěly zaostáváním a úpadkem; naproti tomu se rozvíjely země, kterým se podařilo zapojit do mezinárodních hospodářských vztahů. Zdá se tedy, že největším problémem je získat přiměřený přístup na mezinárodní trhy, takový, který se nezakládá na jednostranné zásadě využívání přírodních zdrojů, ale na zhodnocování zdrojů lidských.“
Sv.Jan Pavel říká, že tento problém, ohrožující příznivý růst polidšťování výroby a celého hospodářství, který je tak ožehavý u zaostalých zemí, se zdaleka neomezuje na zaostalé země. Hrozí rovněž takovým zemím východní Evropy, jako jsou země po-komunistické, tedy také Čechům a Slovákům. Jenže tento problém může navíc ohrožovat i vyspělé země: „neustálá změna výrobních způsobů a spotřebního chování tam znehodnocuje již získané poznatky a zkušenosti a vyžaduje neustálé úsilí o doplňování vzdělání a pře-vzdělávání. Ti, kdo neudrží krok s dobou, snadno jsou vytlačeni na okraj. S nimi jsou vytlačováni na okraj také staří lidé, dále mladí, …