16. 2. 2016 AteistéČR
Ta otázka se vrací stále jako bumerang: Proč je tedy na světě více věřících, když se jednoznačně ve svém přesvědčení mýlí? Dává jim snad náboženství nějakou výhodu před nevěřícími, neřku-li rozumně myslícími lidmi? Zkusím teď nanést několik tezí, které by mohly být snad podnětem k dalšímu zamyšlení. Jsou to tvrzení, která by bylo třeba lépe prozkoumat a potvrdit nebo vyvrátit.
Pokud extrahuji vše, co mi na náboženství připadá nebezpečné a pokusím se to shrnout do jednoho slova, bylo by to slovo tribalismus a to ve významu „kmenové myšlení“. Všechno co jinak připisuji náboženství (míněno především monoteistické), jako jeho špatné vlastnosti vychází z tohoto jediného zdroje – syndrom skupinového myšlení, vyšší kriminalita, skrývání emocí, kontrola sexuality, unifikace, šíření konspiračních teorií, vyšší agresivita k okolí a tak dále.
Co to tribalismus vlastně je? Je to kmenové vnímání lidské společnosti, která ale už není kmenová. Je to cosi, co umožňuje skupinám uvnitř takové společnosti, aby se chovaly jako kmenová zřízení. Jejich příslušník vnímá vlastní skupinu jako výlučnou a hierarchicky postavenou. Příslušnost k ní dává najevo vnějšími znaky i chováním. Takový „kmen“ má určité spojující rituály a společné zájmy. Typickým příkladem takového kmenového chování ve společnosti, která není kmenová, jsou pouliční gangy a fotbaloví fanoušci. Naproti tomu u subkultur jako například emo, hippies nebo rockeři, nejde takové vnímání příliš hluboko a podobají se jim pouze vnějšími znaky.
Tribalistické rysy v náboženství jsou:
vydělení z okolní společnosti
izolování od nežádoucích informací (v podstatě uměle posílené konfirmační zkreslení)
vnímání okolního světa jako nepřátelského (větší počet věřících tento dojem zesiluje)
důraz na početnost
potlačení rozumu ve prospěch autorit
ovládnutí sexuality (kdo smí s kým, kdo je povinen)
trestání odpadlictví a hereze
společné rituály
unifikace vzhledu – oblečení, symboly
unifikace myšlení
víra ve vlastní morální nadřazenost
odlidštění protivníků (umožňuje páchat na nich násilí, aniž by si pachatelé připadali něčím vinni)
Jak vidíte, hezké věci to nejsou. Přesto jsou společnosti, které je uznávají početné a tedy úspěšné. Proč?
Jedna z hypotéz říká, že monoteističtí bohové jsou vlastně přímým pokračováním kmenových bohů. Takový typický kmenový bůh byl vlastně zbožštěný mytický prapředek. Měl by pak pro takový kmen velký význam, protože by umožnoval udržovat zdání příbuznosti i mezi lidmi, kteří by si už skutečnou vzájemnou příbuznost nepamatovali. Taková skupina se pak může rozrůst z počtu představujícího maximální zapamatovatelný limit (asi 140 lidí) na velikost národa.
Získá tak výraznou vojenskou převahu nad samostatnými rodinnými klany, které je pak možné vyvraždit a přivlastnit si jejich zdroje. Podle mě jde o velmi pravděpodobnou hypotézu už proto, kolik prostoru je například ve Starém zákoně věnováno vzájemné příbuznosti a vypočítávání rodokmenů.
Další krok představuje průlom v rychlosti šíření (a tedy zvětšování skupiny) a tou je možnost konverze. Zatímco u nejstarších náboženství možnost konvertovat buď vůbec neexistovala, nebo byla výjimečná (protože stavěly na reálné příbuznosti), v kultech monoteistických bohů jako je křesťanství nebo islám, je význam konverze zásadní.
Zatímco při narození nového příslušníka kultu musí „kmen“ čekat až dosáhne věku, kdy se bude moci dále rozmnožovat (pokud jde o ženu), nebo bojovat (pokud jde o muže), konverzí můžete totéž získat vlastně téměř okamžitě. I v případě konverzí jde tedy o okamžité přečíslení protivníků.
Čistě pro formu připomínám, že jak křesťanství, tak islám konvertovali většinu svých věřících stejným postupem – na víru nejprve přiměli přestoupit vládnoucí vrstvu (případně po konverzi z druhé nejvyšší vrstvy vytvořili novou elitu) a ti pak své poddané donutili k přestupu na nové náboženství.
Ti, kteří se tomu vzpouzeli nebo dokonce vedli odboj, byli povražděni nebo pochytáni a prodáni do otroctví. (viz
Ta otázka se vrací stále jako bumerang: Proč je tedy na světě více věřících, když se jednoznačně ve svém přesvědčení mýlí? Dává jim snad náboženství nějakou výhodu před nevěřícími, neřku-li rozumně myslícími lidmi? Zkusím teď nanést několik tezí, které by mohly být snad podnětem k dalšímu zamyšlení. Jsou to tvrzení, která by bylo třeba lépe prozkoumat a potvrdit nebo vyvrátit.
Pokud extrahuji vše, co mi na náboženství připadá nebezpečné a pokusím se to shrnout do jednoho slova, bylo by to slovo tribalismus a to ve významu „kmenové myšlení“. Všechno co jinak připisuji náboženství (míněno především monoteistické), jako jeho špatné vlastnosti vychází z tohoto jediného zdroje – syndrom skupinového myšlení, vyšší kriminalita, skrývání emocí, kontrola sexuality, unifikace, šíření konspiračních teorií, vyšší agresivita k okolí a tak dále.
Co to tribalismus vlastně je? Je to kmenové vnímání lidské společnosti, která ale už není kmenová. Je to cosi, co umožňuje skupinám uvnitř takové společnosti, aby se chovaly jako kmenová zřízení. Jejich příslušník vnímá vlastní skupinu jako výlučnou a hierarchicky postavenou. Příslušnost k ní dává najevo vnějšími znaky i chováním. Takový „kmen“ má určité spojující rituály a společné zájmy. Typickým příkladem takového kmenového chování ve společnosti, která není kmenová, jsou pouliční gangy a fotbaloví fanoušci. Naproti tomu u subkultur jako například emo, hippies nebo rockeři, nejde takové vnímání příliš hluboko a podobají se jim pouze vnějšími znaky.
Tribalistické rysy v náboženství jsou:
vydělení z okolní společnosti
izolování od nežádoucích informací (v podstatě uměle posílené konfirmační zkreslení)
vnímání okolního světa jako nepřátelského (větší počet věřících tento dojem zesiluje)
důraz na početnost
potlačení rozumu ve prospěch autorit
ovládnutí sexuality (kdo smí s kým, kdo je povinen)
trestání odpadlictví a hereze
společné rituály
unifikace vzhledu – oblečení, symboly
unifikace myšlení
víra ve vlastní morální nadřazenost
odlidštění protivníků (umožňuje páchat na nich násilí, aniž by si pachatelé připadali něčím vinni)
Jak vidíte, hezké věci to nejsou. Přesto jsou společnosti, které je uznávají početné a tedy úspěšné. Proč?
Jedna z hypotéz říká, že monoteističtí bohové jsou vlastně přímým pokračováním kmenových bohů. Takový typický kmenový bůh byl vlastně zbožštěný mytický prapředek. Měl by pak pro takový kmen velký význam, protože by umožnoval udržovat zdání příbuznosti i mezi lidmi, kteří by si už skutečnou vzájemnou příbuznost nepamatovali. Taková skupina se pak může rozrůst z počtu představujícího maximální zapamatovatelný limit (asi 140 lidí) na velikost národa.
Získá tak výraznou vojenskou převahu nad samostatnými rodinnými klany, které je pak možné vyvraždit a přivlastnit si jejich zdroje. Podle mě jde o velmi pravděpodobnou hypotézu už proto, kolik prostoru je například ve Starém zákoně věnováno vzájemné příbuznosti a vypočítávání rodokmenů.
Další krok představuje průlom v rychlosti šíření (a tedy zvětšování skupiny) a tou je možnost konverze. Zatímco u nejstarších náboženství možnost konvertovat buď vůbec neexistovala, nebo byla výjimečná (protože stavěly na reálné příbuznosti), v kultech monoteistických bohů jako je křesťanství nebo islám, je význam konverze zásadní.
Zatímco při narození nového příslušníka kultu musí „kmen“ čekat až dosáhne věku, kdy se bude moci dále rozmnožovat (pokud jde o ženu), nebo bojovat (pokud jde o muže), konverzí můžete totéž získat vlastně téměř okamžitě. I v případě konverzí jde tedy o okamžité přečíslení protivníků.
Čistě pro formu připomínám, že jak křesťanství, tak islám konvertovali většinu svých věřících stejným postupem – na víru nejprve přiměli přestoupit vládnoucí vrstvu (případně po konverzi z druhé nejvyšší vrstvy vytvořili novou elitu) a ti pak své poddané donutili k přestupu na nové náboženství.
Ti, kteří se tomu vzpouzeli nebo dokonce vedli odboj, byli povražděni nebo pochytáni a prodáni do otroctví. (viz