Úvod do teorie geopolitiky s konkrétní aplikací jejich principů na dějiny Ruska od Petra Velikého, přes jeho následovníky vybírané carem až po bolševický puč Lenina a Trockého i rozpad SSSR a putinovskou konsolidaci, jakožto boj Moře (Anglie a Spojených států) s Pevninou (Ruskem a Čínou) nabízí studie či historická detektivka Nikolaje Starikova, spisovatele, publicisty, blogera a člena vlivného Izborského klubu, kde se politologií a občanskými aktivitami společně s dalšími osobnostmi veřejného života intenzivně zaobírá.
Geopolitiku vyvinuli anglosaští společenští vědci a rozvinul německý geograf Karl Haushofer a pokud by se kanléř Adolf Hitler řídil jeho poznatky, nikdy by dle Starikova nezaútočil na Sovětský svaz (ačkoliv byl k tomu Anglosasy "vyprojektován") a naopak by se snažil po uzavření paktu Molotov-Ribbentrop obsadit Maltu a více podpořit Rommelův Afrikakorps v tažení na "měkký podbřišek" Britského impéria - kolonizovanou Indii.
Hitler však byl anglofil a zopakoval chyby Napoleona, neboť za hlavního hybatele politiky nepovažoval geografickou ale rasovou teorii. Během války proto upadl Haushofer v nemilost, byl poslán do koncentračního tábora a neboť manželka měla židovské předky, tak jeho syn byl zavražděn příslušníky SS. Jeho žák a první zástupce Hitlera Rudolf Hess pak byl patrně zabit při fingované sebevraždě ve spojeneckém vězení hluboko po válce, když si odpykával doživotní trest vyměřený Norimberským tribunálem.
Takových pohledů do zákulisí politické a ekonomické historie nabízí poutavá kniha hojnost a i když někdy analytická metoda boje Moře s Pevninou působí při aplikaci na historii "přitaženě za vlasy", poskytuje cenné odpovědi na mnohdy nevysvětlitelné chování státníků, revolucionářů i kontrarevolucionářů, takže se čte jedním dechem a utvrdí zejména ruského čtenáře v tom, že "všechny činy Anglosasů na světové scéně musíme vždy hodnotit z hlediska geopolitiky".
Je to logické, pokud se Britské a později Americké impérium geopolitikou řídilo a řídí, ovšem nenabízí to, kromě celkem pochopitelné výzvy k budování vlastní flotily a otevírání přístupů k Světovému oceánu i nezamrzajícím přístavům, vlastní strategickou iniciativu a ideologii či volební program pro nutnou mobilisaci voličů nejen v Ruské federaci, kde řádí "demokratický parlamentarismus" se silnými prezidentskými prvky, šitými na tělo Jelcinovi.
Po analyticko-historické Geopolitice tedy musí Starikov, mimo jiné také předseda nové Strany velké vlasti, přijít s dalším textem, kterým získá pro svůj projekt širokou podporu v RF, ale i u případných zahraničních spojenců nejen v Čínské lidové republice, která je díky unikátní kombinaci konfucianismu, taoismu a "vlasteneckého socialismu s tržními prvky" přirozeným a stabilním "sousedským přítelem na Pevnině". Jako státník pak v moderní informační době nevystačí s tím, "neříkat co si myslí", což tolik obdivuje v historii geopolitiky.