10.1.2016 Parlamentní listy,rozhovor
Psychiatr a předseda spolku Nová republika Ivan David tvrdí, že se posílila nedůvěra Evropanů v jednotlivých zemích k jejich politickým představitelům. A radikalizace ve společnosti je plodem neschopnosti a hlouposti mnohých politických představitelů a aktivizaci ultrapravice je nutno připsat „demokratickým“ stranám.
Jak se podle Vás změnila Evropa a EU během loňského roku v souvislosti s imigrační krizí?
Zcela evidentně se posílila nedůvěra Evropanů v jednotlivých zemích, a to téměř všech, k představitelům těchto zemí. Neevropanům „Evropa“ rovněž demonstrovala svoji slabost,poddajnost a nesourodost. Budou se více spoléhat sami na sebe a na sebe vzájemně a méně na Evropu. „Akcie Bruselu“ poklesly všude. I z mezilidských vztahů víme, co se stane, když projevíme slabost. Občané jednotlivých zemí si více uvědomili svoji vlastní osobní zodpovědnost. To Evropu rozhodně změní. Pokud nevypukne revoluční vlna jako třeba v roce 1848 nebo 1968, dojde rozhodně k výraznému přeskupení sil. Bohužel je dost možné, že to dopadne pro většinu Evropanů špatně. Brusel a vyznavači bizarních a perverzních „hodnot“ si to zavinili sami a dokonce nedokázali do dneška smysluplně reagovat. To znamená, že se zhoršování jejich postavení bude nadále prohlubovat.
Co lze v tomto kontextu považovat za úspěch v jednání Evropské unie a v čem naopak evropské elity selhaly?
Úspěch nevidím. Už samotná premisa, že evropské země, v nichž vlastní obyvatelé stále obtížněji hledají uplatnění, potřebují příliv migrantů, je nesmyslná. „Vyznavači hodnot“ si příliv migrantů přáli a mnozí ještě přejí. Už to, že někteří evropští představitelé mají takové „nápady", je hrůzné. Teprve když vlna nespokojenosti obyvatelstva začala ohrožovat jejich politickou budoucnost, začali s chaotickými protiakcemi. Stále není zřejmé, jak chtějí situaci řešit. Jak ukázaly nejen mailové zprávy v poště premiéra, ale i veřejná vystoupení některých „našich“ představitelů, snaha zlomit veřejné mínění mediální kampaní a nehledat účinná protiopatření trvá. Hlavní selhání vidím v tom, že nejsou řešeny problémy spojené s nesouměřitelností příjmů, a s poklesem příležitostí k uplatnění. Cifry o hospodářském růstu a poklesu nezaměstnanosti jsou zavádějící. Týkají se jen části populace.
Téma imigrace rozděluje společnost a vede k radikalizaci. Jak lze v této souvislosti nahlížet na násilné události z Kolína nad Rýnem a dalších městech ze Silvestra 2015?
Radikalizace je plodem neschopnosti a hlouposti mnohých politických představitelů. Jak jinak lze hodnotit doporučení primátorky Kolína nad Rýnem? Místo aby zajistili alespoň bezpečnost, radí, že my „domácí“, nemáme provokovat „vetřelce“ a máme přestat chodit na místa, která se rozhodli zabrat. Aktivizaci ultrapravice je nutno připsat „demokratickým“ stranám. Jak si nevzpomenout na Výmarskou republiku a na Hitlera? Podmínky pro vlastní opozici si vytváří každý sám.
Někteří lidé varují před vyvoláváním temných sil, které mohou společnost nejen destabilizovat, ale přivést i k masovým vraždám, jako byl třeba holokaust. Hrozí to podle vás české společnosti?
Holokaust byl velmi specifický i z hlediska podmínek, za nichž probíhal. Pokud hovoříme o genocidách obecně, ani ty bohužel nelze vyloučit, pokud dále pokročí už probíhající rozklad evropských států a společenský rozklad v nich a pokud se iniciativy ujmou extrémní hnutí. Když jsme jako Nová republika v květnu předloňského roku varovali před možným rizikem světové války – třetí a možná poslední, bylo to možné chápat jako nadsázku. Dnes světová válka reálně hrozí, protože existují síly, které se ji snaží vyprovokovat a domnívají se, že ji lze vyhrát.
Jak kompetentní jsou při řešení migrační krize jednotlivé vlády a EU jako celek?
Pojem kompetence má dvojaký význam, jednak jako „příslušnost“ a jednak jako „schopnost“. Spíše bych mluvil o neschopnosti. Neschopnost má svoji objektivní stránku. Ta je dána osekáváním kompetence, tedy příslušnosti státu při řešení problémů společnosti. Vlády příliš vládnout nesmějí. Občané si většinou mylně představují, že veřejná správa může činit to, co sama pokládá za vhodné. Nikoli, je pouze „povinna“ činit to, co jí zákony přímo ukládají. Zákony byly zejména za neoliberálních vlád upraveny tak, že toho státu ukládají s
Psychiatr a předseda spolku Nová republika Ivan David tvrdí, že se posílila nedůvěra Evropanů v jednotlivých zemích k jejich politickým představitelům. A radikalizace ve společnosti je plodem neschopnosti a hlouposti mnohých politických představitelů a aktivizaci ultrapravice je nutno připsat „demokratickým“ stranám.
Jak se podle Vás změnila Evropa a EU během loňského roku v souvislosti s imigrační krizí?
Zcela evidentně se posílila nedůvěra Evropanů v jednotlivých zemích, a to téměř všech, k představitelům těchto zemí. Neevropanům „Evropa“ rovněž demonstrovala svoji slabost,poddajnost a nesourodost. Budou se více spoléhat sami na sebe a na sebe vzájemně a méně na Evropu. „Akcie Bruselu“ poklesly všude. I z mezilidských vztahů víme, co se stane, když projevíme slabost. Občané jednotlivých zemí si více uvědomili svoji vlastní osobní zodpovědnost. To Evropu rozhodně změní. Pokud nevypukne revoluční vlna jako třeba v roce 1848 nebo 1968, dojde rozhodně k výraznému přeskupení sil. Bohužel je dost možné, že to dopadne pro většinu Evropanů špatně. Brusel a vyznavači bizarních a perverzních „hodnot“ si to zavinili sami a dokonce nedokázali do dneška smysluplně reagovat. To znamená, že se zhoršování jejich postavení bude nadále prohlubovat.
Co lze v tomto kontextu považovat za úspěch v jednání Evropské unie a v čem naopak evropské elity selhaly?
Úspěch nevidím. Už samotná premisa, že evropské země, v nichž vlastní obyvatelé stále obtížněji hledají uplatnění, potřebují příliv migrantů, je nesmyslná. „Vyznavači hodnot“ si příliv migrantů přáli a mnozí ještě přejí. Už to, že někteří evropští představitelé mají takové „nápady", je hrůzné. Teprve když vlna nespokojenosti obyvatelstva začala ohrožovat jejich politickou budoucnost, začali s chaotickými protiakcemi. Stále není zřejmé, jak chtějí situaci řešit. Jak ukázaly nejen mailové zprávy v poště premiéra, ale i veřejná vystoupení některých „našich“ představitelů, snaha zlomit veřejné mínění mediální kampaní a nehledat účinná protiopatření trvá. Hlavní selhání vidím v tom, že nejsou řešeny problémy spojené s nesouměřitelností příjmů, a s poklesem příležitostí k uplatnění. Cifry o hospodářském růstu a poklesu nezaměstnanosti jsou zavádějící. Týkají se jen části populace.
Téma imigrace rozděluje společnost a vede k radikalizaci. Jak lze v této souvislosti nahlížet na násilné události z Kolína nad Rýnem a dalších městech ze Silvestra 2015?
Radikalizace je plodem neschopnosti a hlouposti mnohých politických představitelů. Jak jinak lze hodnotit doporučení primátorky Kolína nad Rýnem? Místo aby zajistili alespoň bezpečnost, radí, že my „domácí“, nemáme provokovat „vetřelce“ a máme přestat chodit na místa, která se rozhodli zabrat. Aktivizaci ultrapravice je nutno připsat „demokratickým“ stranám. Jak si nevzpomenout na Výmarskou republiku a na Hitlera? Podmínky pro vlastní opozici si vytváří každý sám.
Někteří lidé varují před vyvoláváním temných sil, které mohou společnost nejen destabilizovat, ale přivést i k masovým vraždám, jako byl třeba holokaust. Hrozí to podle vás české společnosti?
Holokaust byl velmi specifický i z hlediska podmínek, za nichž probíhal. Pokud hovoříme o genocidách obecně, ani ty bohužel nelze vyloučit, pokud dále pokročí už probíhající rozklad evropských států a společenský rozklad v nich a pokud se iniciativy ujmou extrémní hnutí. Když jsme jako Nová republika v květnu předloňského roku varovali před možným rizikem světové války – třetí a možná poslední, bylo to možné chápat jako nadsázku. Dnes světová válka reálně hrozí, protože existují síly, které se ji snaží vyprovokovat a domnívají se, že ji lze vyhrát.
Jak kompetentní jsou při řešení migrační krize jednotlivé vlády a EU jako celek?
Pojem kompetence má dvojaký význam, jednak jako „příslušnost“ a jednak jako „schopnost“. Spíše bych mluvil o neschopnosti. Neschopnost má svoji objektivní stránku. Ta je dána osekáváním kompetence, tedy příslušnosti státu při řešení problémů společnosti. Vlády příliš vládnout nesmějí. Občané si většinou mylně představují, že veřejná správa může činit to, co sama pokládá za vhodné. Nikoli, je pouze „povinna“ činit to, co jí zákony přímo ukládají. Zákony byly zejména za neoliberálních vlád upraveny tak, že toho státu ukládají s