Tomáš Krystlík
Ve Svobodném fóru vyšel článek Jana Jetmara Smrt chytrým. Vláda blbců se blíží! (http://svobodneforum.cz/jan-jetmar-smrt-chytrym-vlada-blbcu-se-blizi/).
Byl uvozen slovy jakéhosi opilce: „Smrt Americe! Smrt intelektuálům! Ať žije Rusko! Ať žije Zeman!“ a pan Jetmar z toho vyvodil: „Smrt Americe znamená smrt demokracii, smrt svobodě, smrt pluralitě a smrt naší euroatlantické civilizaci. Smrt intelektuálům znamená, že se nás ta vzdělanější půlka národa snaží udržet mezi civilizovanými zeměmi a to se hlupákům nelíbí.“
Hned zpočátku se pan Jetmar mýlí. Proč smrt Ameriky znamená konec demokracie? Neexistují snad žádné jiné demokratické země, které by se mohly následovat? Označení za intelektuála je spíše pejorativní, ne však pro pana Jetmara. Jeden bonmot říká, že intelektuál je člověk, který více slovy než je třeba, řekne více, než ví.
Pro typickou českou debatu o čemkoliv, tedy i o věcech, na které jsou výkřiky uvedené výše reakcí, jsou jakkoliv podložené argumenty a fakta nedůležité, důležitý naopak je osobní názor mluvčího, jeho postoj k věci, zpravidla zcela odlehlý od doložitelných skutečností. Při konfrontaci s realitou se Češi uchylují obvykle k tvrzení, že mají možná chybný názor, ale je jejich a oni si ho hodlají ponechat. V obecné psychiatrii se to nazývá bludem a míní se tím nevývratné mylné přesvědčení. Ve filozofické rovině jde o nedostatky v logickém myšlení, kritickém myšlení a o absenci účinné skepse. V praktické rovině se to projevuje buď nekritickým přejímáním nebo odmítáním vzorů, protiněmectvím a latentním protizápadnictvím, antiamerikanismem. Tento jev, stejně jako nacionalismus je rozšířen napříč celou českou populací a to i mezi lidmi inteligentními. Vyšší inteligence zde nehraje příliš velkou roli, uplatňují se zde mocně primitivní národní pudy vytvořené obroditeli a v různých formách Čechy hýčkané dodnes. V prezidentské kampani, v diskusi s Karlem Schwarzenbergem tyto národní pudy (strach z Němců) záměrně zneužil Miloš Zeman a – vyhrál.
Pan Jetmar nemá pravdu, tvrdí-li, že „je to střet intelektu a vzdělání s ukřičenou a zmanipulovanou masou“, protože intelekt sice trochu omezuje nacionalistické názory a bludy jedinců, ale není proti nim obranou. Příklon k Rusku je zaviněn alespoň v po(d)vědomí přetrvávající panslavistickou představou z doby obrození, že na Východě je mohutné slovanské (ruské) dubisko, o které se Češi, bude-li nouze, mohou opřít. Za války naši předci dospěli k názoru, že než pozbýt hrdlo a statky s Němci, je lepší je pozbýt se sovětskými bolševiky, protože pak Čechům zůstane zachován alespoň jejich jazyk.
Další páně Jetmarovo tvrzení je holý nesmysl: „Je to popření všeho, za co od českého národního obrození generace našich předků bojovaly.“ Ano, někdy i bojovaly, ale jen kvůli tomu, že neprohlédly naivní lži českých obroditelů. Ostatně, neprohlédly je dodnes. Jenže to je téma pro samostatný článek.
Nakonec pan Jetmar píše: „Kdyby se měla znovu chopit moci bezduchá vláda lidu, tak i já budu součástí uprchlické vlny. Nechci zažít nový Únor 1948.“ Může pan Jetmar čtenářům prozradit, do které země by se uchýlil?