Je Bible manuálem globálního prediktora na zotročení národů? Je kniha čistou předpovědí, anebo někdo jen řídí lidstvo podle jejího návodu? Je bible knihou, která má stranit pouze a jedině jednomu národu? Knihou, která je návodem, jak zotročit ostatní národy? Proč v jejím textu nacházíme jen střípky Ježíšova dětství, ale i dospělosti, než začal kázat? Jaký námět je touto knihou protkán a proč byla vlastně napsána? Souvisí její správné pochopení nějak s tím, co se dnes kolem nás děje? Proč jsou mnozí astrologové přesvědčeni, že je to kniha, která předkládá jen částečné poznání? Toto jsou jen některé otázky, které jsem zaznamenal z diskuzí pod mými články. Abych mohl zodpovědět tyto otázky, uvedu na začátek znázornění, které mnohé vysvětlí. Je docela dlouhé, tak mějte prosím trpělivost. Představme si, že jsme tvůrci projektu, který má v konečném výsledku přinést uspokojení nejen nám, ale také všem kdo na něm spolupracují. Všichni naší spolupracovníci jsou velmi inteligentními osobami. Naše společnost má jednu důležitou zásadu, kterou musí všichni dodržovat, vše musí být podřízeno tomuto pravidlu: “ Jejich i naše svoboda končí tam, kde začíná svoboda ostatních “. My, jako majitelé společnosti máme ještě jednu podmínku, a tou je vědět o všech plánech, které chtějí spolupracovníci implementovat do našeho projektu. Jsme také obdařeni tím, že umíme číst jejich myšlenky. Nic nám tedy neunikne. Výsledkem projektu mají být uživatelé, kteří budou mít ve svém podvědomí zakódovánu potřebu uctívat, vyhradíme si tedy právo, aby tato potřeba byla směřována pouze k naší osobě. Jak budeme postupovat? Vytvoříme ve své společnosti strukturu, která spolupracovníky rozdělí do příslušných sekcí. Všichni budou seznámeni s přesnými plány a fyzikálními zákonitostmi, které je nutno dodržet, a poté necháme spolupracovníky, aby náš plán uskutečňovali. První část projektu obsahuje zformování fyzického prostředí, kde fungují přesné fyzikální a chemické děje. Realizace této fáze vede k obrovské radosti všech, kteří se na ní podílí (1). Dalším krokem je potřeba vytvořit správné životní prostředí, což se také povede. Konečně se dostáváme k jedné z finálních fází našeho projektu, umístit do tohoto prostředí koncového uživatele (2). Měl by zrcadlit veškeré naše vlastnosti, a také mít možnost, si vše užívat věčně. Přejeme si, aby cítil, že místo kde žije, je jeho skutečným domovem. Proto mu zpočátku vytvoříme jen velmi malou oblast, která bude pro jeho život dokonalá. Potom mu dáme možnost rozšiřovat tento prostor, aby se posílilo jeho pouto k celkovému životnímu prostředí, které bude moci obývat s jeho obrovskou rodinou. Naším přáním je, aby se koncový uživatel stal dokonalým ve všech směrech, proto mu musíme zajistit velmi dobrého učitele, jenž zná náš projekt do všech detailů. Z našeho středu vyvolíme jednoho z nejlepších spolupracovníků, jenž oplývá nejenom darem vyučovat, ale také řídit určité procesy. Propůjčíme mu spoustu pravomocí s jedním důležitým pokynem. Musí důkladně seznámit koncového uživatele s naší osobností, aby jeho vrozená touha po uctívání, byla napřena správným směrem. My se s koncovým uživatelem spojujeme pouze slovem, protože prostředí, které jsme mu vytvořili, je jen součástí jiného celkového prostoru, a ten on nemůže plně vnímat. Nyní začneme pracovat na jeho zapojení. Koncovému uživateli dáme první úkol. Protože chceme, aby byl skutečnou součástí svého fyzického prostoru, řekneme mu, aby vše kolem sebe pojmenoval svým názvoslovím (3). Jeho průvodce a učitel, jenž má možnost si vytvořit potřebné fyzické tělo, započne s výukou. Díky tomu, se u koncového uživatele (koncáku) začíná projevovat touha po uctívání a to způsobem, že se začne o nás vyjadřovat s obdivem. Učiteli to zprvu nečiní problém, neboť má k nám stejnou úctu, jako koncák. Ale čím déle jsou ti dva v kontaktu, začíná učitel přemýšlet nad tím, proč také on není uctíván, on, který má všechnu tu duchovní a duševní práci na starosti. Mezi tím si koncák všimne, že je zvířatům umožněno žít v páru a množit se (4). A tak tento poznatek sdělí v rozhovoru i nám. Proto mu z jeho genetického materiálu vytvoříme družku koncačku, aby i on mohl naplnit potřebu se družit a rozmnožovat (5). Než přistoupíme k realizaci, musí učitel zasvětit koncák do toho, jak má hierarchie rodiny vypadat, aby nenarušila náš konečný výsledek. Jedním z důležitých aspektů musí být i dělba odpovědnosti. Při výrobě koncačky posílíme její emoční pole, aby dokázala s láskou vychovávat budoucí koncáčky. Proto se koncák musí stát její hlavou, a proto musí naslouchat jejím přáním a láskyplně rozhodovat o společných krocích, popřípadě když něčemu nerozumí, musí se na nás obrátit, abychom mu mohli vše s láskou vysvětlit. Za svá rozhodnutí musí také nést plnou odpovědnost. Najednou zjístíme, že učitele začíná obtěžovat, že je jakoby jenom tím druhým v pořadí, bez úcty od koncáka a koncačk
↧