Srebrenica 1995-2015: Pouze fakta, žádná propaganda či přikrášlování

20. výročí pádu srebrenické enklávy v Bosně a Hercegovině, které připadá na červenec 2015, je významnou událostí. Tento stručný faktografický přehled je věnován všem, které zajímá pravda a nikoli politizace. Po dvaceti letech je načase důkladně probrat fakta a nic než fakta. To je obzvlášť důležité nejen z hlediska hledání pravdy, ale také proto, že srebrenické události se nestaly pouze lokálním či jen regionálním, ale celosvětově významným tématem, který soustavně přitahuje širokou mediální pozornost, vyvolává politické kontroverze a slouží jako nástroj politické destabilizace.

Jakými zásadami se řídí tato publikace?

Vždy je zapotřebí pravdy: kvůli obětem, obviněným a rovněž usvědčeným; kvůli historikům, které zajímají fakta a nikoli propaganda; a kvůli veřejným činitelům, kteří si skutečně přejí pracovat ve prospěch veřejnosti. Nicméně pokud jde o Srebrenici, pravda –

jak ukážeme dále – dosud nebyla předložena.
 

Ačkoli ještě nelze s jistotou říct, co se přesně stalo v roce 1995 ve Srebrenici, během posledních dvaceti let toho bylo zjištěno dost, abychom mohli spolehlivě tvrdit, co se nestalo, přestože je to vydáváno za pravdu. Počty, které jsou neustále nekriticky udávány v místních, regionálních a mezinárodních médiích, fórech a politických institucích a strukturách – jež se soustřeďují na tvrzení, že „srbské síly“ spáchaly genocidu na 7 000 až 8 000 bosensko-muslimských válečných zajatcích –, jednoduše neobstojí při podrobném přezkoumání a nejsou podpořeny dosud zjištěnými důkazy.

Svévolné počty a fakty nepodložená obvinění, parlamentní a mezinárodní „rezoluce“, společně s rozsudky ICTY jsou (zne)užívány k otrávení sociálních, politických, interkonfesijních, mezietnických a mezinárodních vztahů, k zasévání rozkolu a nestability, k prohlubování napětí a rozdmychávání extrémismu v balkánském regionu i jinde. To slouží pouze zájmům těch, kteří profitují z permanentní destabilizace, otřesů, umělých rozdělení a „střetů civilizací“.

Srebrenické tragédie bylo nesčetněkrát (zne)užito a je (zne)užívána i nadále jako záminka k organizování politických a/nebo vojenských intervencí proti svrchovaným státům či k vměšování se do jejich vnitřních záležitostí a podněcování vnitřních nepokojů z „humanitárních“ důvodů. „Musíme zabránit další Srebrenici!“ je válečným pokřikem, který jsme v uplynulých dekádách často slýchávali jako předehru k západním vojenským intervencím v Jugoslávii (v Kosovu), Kongu, Makedonii, Iráku, Sýrii a Libyi. Srebrenica také tvoří důležitý pilíř ideologie, která stojí za doktrínou „Odpovědnost chránit“ (R2P), která byla zkonstruována, aby legalizovala západní intervencionalismus na globální úrovni. To je důvod, proč má pravda o Srebrenici, ať již kompromituje či je nepříjemná pro kohokoli, globální význam a důsledky.

Přes téměř dvacet let práce, obžalob, svědectví, procesů a miliónů stran „důkazních materiálů“ se ICTY nepodařilo zjistit pravdu. Jedním z mála úspěchů, které si může ICTY nárokovat, je to, že se mu podařilo pochybnými prostředky onálepkovat sre