Mons. Schneider: Non possumus! Komentář k závěrečné synodní zprávě
PŘÍSPĚVKY OD HODIE 9.11.2015
Světící biskup z kazašské Astany Athanasius Schneider zveřejnil na Rorate Caeli svůj rozbor závěrečné zprávy synody o rodině nazvaný „Zadní vrátka k novomojžíšské praxi v Závěrečné zprávě synody ".
Věnuje se především ve svých důsledcích kontroverzním bodům 84 až 86 a poukazuje na „zadní vrátka“, která otevírají“, a jejich „časované bomby“. Tyvedou k „praktickému popření nerozlučitelnosti manželství“ a „omezení platnosti šestého přikázání“.
Pastýři podle něj mají nazývat věci pravými jmény: „‚rozvod rozvodem‘, ‚cizoložství cizoložstvím‘ a ‚kdo se vědomě a svobodně dopouští těžkých hříchů proti Božím přikázáním – v tomto případě šestému – a zemře bez pokání, bude navěky zavržen a navždy vyloučen z Božího království‘.“
K textu zprávy Mons. Schneider mj. uvádí:
„Závěrečná zpráva synody se bohužel vyhýbá tomu, aby rozvedené a znovusezdané na jejich daný hřích upozornila. Naopak, synodní otcové, kteří formulace v bodech 84–86 pod pláštíkem milosrdenství a falešných pastoračních ohledů podpořili, se snaží duchovně nebezpečný stav rozvedených a znovusezdaných skrýt…
Text Závěrečné zprávy synody nejen opomíjí jednoznačné poučení rozvedených a civilně znovusezdaných osob o cizoložné, a tedy těžce hříšné povaze jejich způsobu života, ale zmíněný způsob života nepřímo ospravedlňuje tím, že tuto otázku v podstatě odkazuje do oblasti osobního svědomí a že na případ soužití rozvedených a znovusezdaných nesprávně uplatňuje morální zásadu přičitatelnosti…
… lidé, kteří veřejně porušují šesté přikázání,např. znovusezdaní rozvedení, nemohou být připuštěni ke službě lektorů, kmotrů nebo katechetů…Obhajoba, aby rozvedení a znovusezdaní mohli zastávat úlohu kmotra a katechety, nemá v konečném výsledku na zřeteli skutečné duchovní dobro dětí, ale mění se v nástroj prosazování určité ideologického programu. Je to nečestné a je to výsměch funkci kmotrů nebo katechetů… Takový návrh představuje nepřímou podporu kultury rozvodu a praktické popření objektivně hříšného způsobu života…
Závěrečná zpráva, jak se zdá, zavádí do katolické církve naukovou i disciplinární kakofonii, která odporuje samotné podstatě toho, co znamená být katolíkem… vyvolala stav nejasnosti, zmatku, subjektivismu… a nekatolického naukového a disciplinárního partikularismu ve věci, která je podstatně spojena s pokladem víry předaným apoštoly.“
Mons. Schneider se také bez okolků vyjadřuje o autorech závěrečné synodální zprávy:
„… autoři se obratně a vychytrale vyhnuli jakékoli přímé změně nauky Církve“ a „své praktické popření nerozlučitelnosti manželství… maskovali zástěrkou milosrdenství“. Text „působí dojmem vysoce obratné, propracované dvojznačnosti“.
Nazývá je „skutečnými novými učedníky Mojžíšovými“ a „novými farizeji“:
„Aby život v cizoložství smířili s přijímáním svatého přijímání, zručně vynalezli novou literu, nový zákon ‚rozlišování a začleňování‘, a proti průzračně jasnému Božímu přikázání zavádějí nová podání lidská.“
Mons. Schneider je rovněž obviňuje z „úmyslného cenzurování nauky Familiaris consortio“ a poznamenává, že se text dokonce vyhýbá slovům „svaté přijímání“ či „svátosti“.
„Místo toho používá taktiku mlžení a nejednoznačné výrazy, jako jsou ‚plnější účast na životě Církve‘ a ‚rozlišování a začleňování‘… vede ke znesvěcení obou velkých svátostí manželství a eucharistie…“
Srovnává „úmyslné vyhýbání se… neměnné zásadě neporušené katolické tradice“ o nepřipuštění rozvedených a znovusezdaných k přijímání s „vyhýbání se výrazu ‚homoousios‘ ze strany odpůrců nauky na Nicejském koncilu ve čtvrtém“.
Biskup Schneider dopro
PŘÍSPĚVKY OD HODIE 9.11.2015
Světící biskup z kazašské Astany Athanasius Schneider zveřejnil na Rorate Caeli svůj rozbor závěrečné zprávy synody o rodině nazvaný „Zadní vrátka k novomojžíšské praxi v Závěrečné zprávě synody ".
Věnuje se především ve svých důsledcích kontroverzním bodům 84 až 86 a poukazuje na „zadní vrátka“, která otevírají“, a jejich „časované bomby“. Tyvedou k „praktickému popření nerozlučitelnosti manželství“ a „omezení platnosti šestého přikázání“.
Pastýři podle něj mají nazývat věci pravými jmény: „‚rozvod rozvodem‘, ‚cizoložství cizoložstvím‘ a ‚kdo se vědomě a svobodně dopouští těžkých hříchů proti Božím přikázáním – v tomto případě šestému – a zemře bez pokání, bude navěky zavržen a navždy vyloučen z Božího království‘.“
K textu zprávy Mons. Schneider mj. uvádí:
„Závěrečná zpráva synody se bohužel vyhýbá tomu, aby rozvedené a znovusezdané na jejich daný hřích upozornila. Naopak, synodní otcové, kteří formulace v bodech 84–86 pod pláštíkem milosrdenství a falešných pastoračních ohledů podpořili, se snaží duchovně nebezpečný stav rozvedených a znovusezdaných skrýt…
Text Závěrečné zprávy synody nejen opomíjí jednoznačné poučení rozvedených a civilně znovusezdaných osob o cizoložné, a tedy těžce hříšné povaze jejich způsobu života, ale zmíněný způsob života nepřímo ospravedlňuje tím, že tuto otázku v podstatě odkazuje do oblasti osobního svědomí a že na případ soužití rozvedených a znovusezdaných nesprávně uplatňuje morální zásadu přičitatelnosti…
… lidé, kteří veřejně porušují šesté přikázání,např. znovusezdaní rozvedení, nemohou být připuštěni ke službě lektorů, kmotrů nebo katechetů…Obhajoba, aby rozvedení a znovusezdaní mohli zastávat úlohu kmotra a katechety, nemá v konečném výsledku na zřeteli skutečné duchovní dobro dětí, ale mění se v nástroj prosazování určité ideologického programu. Je to nečestné a je to výsměch funkci kmotrů nebo katechetů… Takový návrh představuje nepřímou podporu kultury rozvodu a praktické popření objektivně hříšného způsobu života…
Závěrečná zpráva, jak se zdá, zavádí do katolické církve naukovou i disciplinární kakofonii, která odporuje samotné podstatě toho, co znamená být katolíkem… vyvolala stav nejasnosti, zmatku, subjektivismu… a nekatolického naukového a disciplinárního partikularismu ve věci, která je podstatně spojena s pokladem víry předaným apoštoly.“
Mons. Schneider se také bez okolků vyjadřuje o autorech závěrečné synodální zprávy:
„… autoři se obratně a vychytrale vyhnuli jakékoli přímé změně nauky Církve“ a „své praktické popření nerozlučitelnosti manželství… maskovali zástěrkou milosrdenství“. Text „působí dojmem vysoce obratné, propracované dvojznačnosti“.
Nazývá je „skutečnými novými učedníky Mojžíšovými“ a „novými farizeji“:
„Aby život v cizoložství smířili s přijímáním svatého přijímání, zručně vynalezli novou literu, nový zákon ‚rozlišování a začleňování‘, a proti průzračně jasnému Božímu přikázání zavádějí nová podání lidská.“
Mons. Schneider je rovněž obviňuje z „úmyslného cenzurování nauky Familiaris consortio“ a poznamenává, že se text dokonce vyhýbá slovům „svaté přijímání“ či „svátosti“.
„Místo toho používá taktiku mlžení a nejednoznačné výrazy, jako jsou ‚plnější účast na životě Církve‘ a ‚rozlišování a začleňování‘… vede ke znesvěcení obou velkých svátostí manželství a eucharistie…“
Srovnává „úmyslné vyhýbání se… neměnné zásadě neporušené katolické tradice“ o nepřipuštění rozvedených a znovusezdaných k přijímání s „vyhýbání se výrazu ‚homoousios‘ ze strany odpůrců nauky na Nicejském koncilu ve čtvrtém“.
Biskup Schneider dopro