31. 10. 2015 zdroj a původní zdroj Le Figaro
V čem je tajemství popularity Vladimíra Putina? Ruský prezident je zosobněním autoritativního státníka, zatímco západní lídři jsou stále neschopnějšími, píše Carolin Galaktéros v článku zveřejněném v deníku Le Figaro. Caroline Galactéros je vojenský stratég, vedoucí seminářů na vojenské akademii, odbornice na strategickou rozvědku, autorkou knihy "Pravidla světa, pravidla války."
"Jako velcí dravci, kteří přežili a jsou nepochopeni v rozvíjejícím se světě, navzájem se ucítí, vzájemně se uznávají, respektují jeden druhého a v jistém smyslu se sjednocují. Pohrdají slabostí svých partnerů, kteří jim vykládají o morálce, aby zamaskovali svůj bezmocný idealismus nebo svůj cynismus. Považují za nezbytné zachování zásady centralismu v rozhodovacím procesu a vlády nad svým "lidem", který nesnižují na "obyvatelstvo", ale mají v úmyslu jej vést k horizontům moci a vlivu, byť kontroverzního, ale přinejmenším jednoznačného a jasného. Pro ně je kolektiv víc než souhrn mimořádných zájmů. Musí ztělesňovat něco víc než sami sebe. Pochopili, že klíčem k dlouhodobé popularitě je nebát se být náhle nepopulární," píše autorka článku.
Blízký východ se stal ústřední arénou konfrontace mezi dvěma modely politiků a v tomto boji již evropské demokracie ztratily vedení. Rusko, Čína, Írán, autoritativní postavy Asada, Erdogana nebo al-Sisi - každý z nich svým vlastním způsobem ztělesňuje změnu v modelu moci. Na západě se snaží je zesměšňovat, srovnávat je s krvežíznivými vůdci islamistických skupin, které hájí své právo na získání statusu "státu." Pravdou je, že naše staré státní struktury již nejsou schopny potlačovat agresivitu a vliv těchto "nových aktérů".
Naše staré země staví "zdi" a směšné ploty na ochranu před různými "vetřelci", které nemohou ani ovládat ani identifikovat. A to všechno proto, že byla realizována touha odstranit hranice a všechno promíchat, byly zavrženy hodnoty a pravidla chování. Nyní se Evropa štěpí, trhá se, je brána útokem. Zmatený Západ se plácá ve své utopii a uplatňuje na všechny problémy horizontální vizi lidstva. Pokud jde o západního "politika", ten existuje. Ale nemá nic společného se státníkem. Naši politici se plácají v "normálnosti" jako v zázračném bahně. Už dávno odmítli riskovat, aby vedli své dobře živené a ustrašené spoluobčany." Už dlouho se nemluví o tom, aby se "vládlo", ale jen o tom, aby se "řídilo", aby se organizovala spolupráce a "sociální dialog", čímž je paralyzován rozhodovací proces. Už nezaznívají přísliby něčeho velkého a dobrého. Ale nečinnost vede k explozi, nepřijetí politiky, odmítání povinností, lhostejnost občanů západních zemí se zvyšuje. Populisté si mnou ruce a jsou připraveni profitovat ze situace, píše autorka článku.
Toto odmítání překonávat překážky, rizika, odmítání odvahy a volby vede západní politiky k odmítnutí politické moci, která se odváží postavit svou pověst na rozporu, výlučnosti a někdy i na příkladnosti. Riskovat neoblíbeností s cílem vytvořit budoucnost je již nepřijatelné v západním politickém světě, který má sklon všechno nazývat avanturismem, demagogií a dokonce i fašismem. Máme jen všední politiky, třesoucí se před přímou demokracií nebo prostým hlasováním svých spoluobčanů, rozhněvaných jejich impotencí.
...Naše politická třída není spokojená se svou průměrností, právě povýšenou na důstojnost . Nikdo by neměl vyčnívat. Proto je třeba svrhávat autokraty nebo vyhlášené despoty, nebo je alespoň bičovat. Ale proč? Aby byli nahrazeni takzvanými "umírněnými". Pokud je tomu tak, pak jde o naprosté planetární fiasko. Ne, jde o velkou porci závisti a žárlivosti v těch směšných anatémách. Postavy Miloševiče, Saddáma Husajna, Kaddáfího, Asada jsou jednoduše nesnesitelné. Jak mohou zůstávat u moci, nehledě na jejich násilí? Proč je národy, v jejichž čele stojí, s takovou vytrvalostí chrání? Tito vůdcové jsou si dobře vědomi toho, co čeká jejich země a je samotné, proto dělají všechno, aby zůstali u moci a čelili bezohlednému a zdravému rozumu odporujícímu rozkolu ve svých zemích.
"V současné době patří k těm, kteří "zůstávají naživu" v této rozsáhlé kampani "boje proti politické abnormalitě" Vladimír Putin, který je pánem situace. To je přece skandál! Tento muž se odváží mít vlastní vizi a mluvit o světlých a temných okamžicích dějin Ruska! A jde to! Jeho popularita neslábne. Nový car
V čem je tajemství popularity Vladimíra Putina? Ruský prezident je zosobněním autoritativního státníka, zatímco západní lídři jsou stále neschopnějšími, píše Carolin Galaktéros v článku zveřejněném v deníku Le Figaro. Caroline Galactéros je vojenský stratég, vedoucí seminářů na vojenské akademii, odbornice na strategickou rozvědku, autorkou knihy "Pravidla světa, pravidla války."
"Jako velcí dravci, kteří přežili a jsou nepochopeni v rozvíjejícím se světě, navzájem se ucítí, vzájemně se uznávají, respektují jeden druhého a v jistém smyslu se sjednocují. Pohrdají slabostí svých partnerů, kteří jim vykládají o morálce, aby zamaskovali svůj bezmocný idealismus nebo svůj cynismus. Považují za nezbytné zachování zásady centralismu v rozhodovacím procesu a vlády nad svým "lidem", který nesnižují na "obyvatelstvo", ale mají v úmyslu jej vést k horizontům moci a vlivu, byť kontroverzního, ale přinejmenším jednoznačného a jasného. Pro ně je kolektiv víc než souhrn mimořádných zájmů. Musí ztělesňovat něco víc než sami sebe. Pochopili, že klíčem k dlouhodobé popularitě je nebát se být náhle nepopulární," píše autorka článku.
Blízký východ se stal ústřední arénou konfrontace mezi dvěma modely politiků a v tomto boji již evropské demokracie ztratily vedení. Rusko, Čína, Írán, autoritativní postavy Asada, Erdogana nebo al-Sisi - každý z nich svým vlastním způsobem ztělesňuje změnu v modelu moci. Na západě se snaží je zesměšňovat, srovnávat je s krvežíznivými vůdci islamistických skupin, které hájí své právo na získání statusu "státu." Pravdou je, že naše staré státní struktury již nejsou schopny potlačovat agresivitu a vliv těchto "nových aktérů".
Naše staré země staví "zdi" a směšné ploty na ochranu před různými "vetřelci", které nemohou ani ovládat ani identifikovat. A to všechno proto, že byla realizována touha odstranit hranice a všechno promíchat, byly zavrženy hodnoty a pravidla chování. Nyní se Evropa štěpí, trhá se, je brána útokem. Zmatený Západ se plácá ve své utopii a uplatňuje na všechny problémy horizontální vizi lidstva. Pokud jde o západního "politika", ten existuje. Ale nemá nic společného se státníkem. Naši politici se plácají v "normálnosti" jako v zázračném bahně. Už dávno odmítli riskovat, aby vedli své dobře živené a ustrašené spoluobčany." Už dlouho se nemluví o tom, aby se "vládlo", ale jen o tom, aby se "řídilo", aby se organizovala spolupráce a "sociální dialog", čímž je paralyzován rozhodovací proces. Už nezaznívají přísliby něčeho velkého a dobrého. Ale nečinnost vede k explozi, nepřijetí politiky, odmítání povinností, lhostejnost občanů západních zemí se zvyšuje. Populisté si mnou ruce a jsou připraveni profitovat ze situace, píše autorka článku.
Toto odmítání překonávat překážky, rizika, odmítání odvahy a volby vede západní politiky k odmítnutí politické moci, která se odváží postavit svou pověst na rozporu, výlučnosti a někdy i na příkladnosti. Riskovat neoblíbeností s cílem vytvořit budoucnost je již nepřijatelné v západním politickém světě, který má sklon všechno nazývat avanturismem, demagogií a dokonce i fašismem. Máme jen všední politiky, třesoucí se před přímou demokracií nebo prostým hlasováním svých spoluobčanů, rozhněvaných jejich impotencí.
...Naše politická třída není spokojená se svou průměrností, právě povýšenou na důstojnost . Nikdo by neměl vyčnívat. Proto je třeba svrhávat autokraty nebo vyhlášené despoty, nebo je alespoň bičovat. Ale proč? Aby byli nahrazeni takzvanými "umírněnými". Pokud je tomu tak, pak jde o naprosté planetární fiasko. Ne, jde o velkou porci závisti a žárlivosti v těch směšných anatémách. Postavy Miloševiče, Saddáma Husajna, Kaddáfího, Asada jsou jednoduše nesnesitelné. Jak mohou zůstávat u moci, nehledě na jejich násilí? Proč je národy, v jejichž čele stojí, s takovou vytrvalostí chrání? Tito vůdcové jsou si dobře vědomi toho, co čeká jejich země a je samotné, proto dělají všechno, aby zůstali u moci a čelili bezohlednému a zdravému rozumu odporujícímu rozkolu ve svých zemích.
"V současné době patří k těm, kteří "zůstávají naživu" v této rozsáhlé kampani "boje proti politické abnormalitě" Vladimír Putin, který je pánem situace. To je přece skandál! Tento muž se odváží mít vlastní vizi a mluvit o světlých a temných okamžicích dějin Ruska! A jde to! Jeho popularita neslábne. Nový car