28. 10. 2015 blog autora
K následujícímu příspěvku mě přiměla velmi podnětná přednáška s diskusí, kterou uspořádalo Spojenectví práce a solidarity pod názvem Role USA v globálních konfliktech 22. 10. 2015 v Domu odborových svazů v Praze. Hlavním vystupujícím byl profesor Harris z USA.
Pro úplnost – SPaS má stránky, viz:
http://www.i-spas.cz/
(předpokládám, že s odstupem času se tam objeví i záznam přednášky s besedou, který byl pořízen).
Profesor Harris vystoupil velmi fundovaně, otevřeně, kriticky k politice Spojených států, netajil se svou levicovou orientací. Přesto v některých momentech sklidil od přítomného (dost kvalifikovaného a zkušeného) publika i kritiku, když se i přes svůj ostře kritický postoj k politice USA snažil některé prvky politiky této velmoci nekriticky obhajovat.
Ještě dříve, než se dostanu k podstatě svého sdělení, předešlu dvě poznámky:
1. Domnívám se, že v současné době, v době, kdy nám citelně schází fundovaná představa toho, co se vlastně v současném světě odehrává, mají obdobné akce, umožňující výměnu názoru a dobírání se podstaty věci mimořádný význam. Jedna takováto akce vyváží tucet demonstrací, na kterých jde někdy jen o exhibici těch, co by rádi nějakým způsobem vstoupili do politiky.
2. Chyba při posuzování toho, co se odehrává, se notoricky opakuje – neustále používáme schéma "zájmu států" a jejich hry na velké šachovnici. Přitom toto staré schéma se přežilo a neumožňuje nám vidět to hlavní. Pokud si to neuvědomíme, nikam se nedostaneme. Této chyby se dopustil (jak ještě ukážu) i profesor Harris. A nedávno jsem za tutéž chybu kritizoval profesora Krejčího. Toho si velmi vážím. A vážím si i přátelství s ním. Rozhodně bych ho nechtěl naštvat, ale se starým schématem se nikam nedostaneme, jen otevřeme prostor pro nejrůznější konspirační teorie, které jsou z hlediska kvalifikovanému odporu proti tomu, co se děje, velmi nebezpečné. Při této příležitosti bych rád připomenul svůj článek z 22. – 24. 9. 2015 nazvaný Spěchají. Proč? A v čem se O. Krejčí mýlí, který jsem uveřejnil ve třech navazujících částech:
http://radimvalencik.pise.cz/2743-spechaji-proc-a-v-cem-se-o-krejci-myli-1.html
http://radimvalencik.pise.cz/2744-spechaji-proc-a-v-cem-se-o-krejci-myli-2.html
http://radimvalencik.pise.cz/2745-spechaji-proc-a-v-cem-se-o-krejci-myli-3.html
Upozorním jen na jeden moment přednášky profesora Harrise s diskusí. Už se chýlila ke konci. V tu dobu dělal překladatele Jan Kavan, využil svého práva položit poslední otázku. Položil dokonce otázku uzavřenou, tj. s uvedením alternativ odpovědi. Pokusím se ji parafrázovat. Vzhledem k tomu, že jsem si ji okamžitě nezaznamenal, patrně nepřesně. Pokud mě někdo opraví či doplní, velmi to uvítám, protože otázka byla mimořádně přesná, poučná a zajímavá. Zněla přibližně takto:
Často kritizujeme Spojené státy, že někde zasáhnou, místo řešení problémů to přinese problémy ještě větší, nehledě na utrpení lidí. Znovu a znovu se to opakuje, znovu a znovu jsme toho svědky. Je to proto, že (nyní přijde vyjmenování možných alternativ):
1. Administrativa USA dostává do zpravodajských služeb USA správné informace, ale chybně je vyhodnotí a proto dělá chyby?
2. Zpravodajské služby USA nejsou schopny získat dostatečné informace, dělají chyby, nejsou dostatečně kvalifikované, nedávají administrativě Spojených států dostatečnou oporu pro to, aby mohla kvalifikovaně vést USA v současném složitém světě?
3. Zpravodajské služby USA hrají své hry, záměrně podstrkují nepřesné informace administrativě USA, svým způsobem s ní manipulují, a proto jsme svědky toho, čeho jsme svědky?
Jan Kavan to řekl lépe, proto se mu za neúplnou a nezáměrně zkreslenou interpretaci předem omlouvám, nicméně i v této podobě je to uhození hře