26.10.2015 České národní listy
Při nejrůznějších návštěvách v současnosti i v dřívějších dobách nebylo často nejdůležitější to, o čem se oficiálně mluvilo a psalo. Za oponou probíhala zpravidla jednání, která měla daleko větší význam, než ta viditelná. Tak tomu bylo zřejmě i průběhu návštěvy B. Posselta v Praze.
Přesto je však důležité si uvědomit některé skutečnosti, které jsou zachyceny německými médii o mluvčím sudetoněmeckého landsmanšaftu (SL) a jeho návštěvě našeho hlavního města a dál jimi sdělovány. Které to jsou? Podle našeho názoru si musíme nejdříve všimnout, které naše vnitřní síly, o nichž píše pan Šonka ve svém článku, jsou více či méně spojeny se SL a jeho cíli, jež sleduje. Mezi příznivce „sudetoněmecké věci“ můžeme, i podle uvedených tiskových zpráv, řadit především velkou většinu německé menšiny v ČR. To je pochopitelné. Její část již počátkem 90. let minulého století se prohlásila za součást sudetoněmeckého kmene. Tedy SL a oni jedno jsou. Sudeti se tak vnitřně dělí na „zůstavší ve vlasti“ a na „vyhnané. Německá menšina a její organizace zaujímají v naší republice privilegované postavení.
Dlouhodobě mezi germanofilní a sudetomilné síly patří i TOP 09. I to není nic nového. Dosavadní předseda této strany, K. Schwarzenberg, jak se v nepříliš dávné době vyjádřil, se necítí být Čechem ale bémákem. A tak kníže má k sudetům blíže. Podle něj pak i někteří funkcionáři TOPky jako Jaromír Štětina, místopředseda strany, Marek Ženíšek, Helena Langšádlová a zřejmě i Terezie Radoměřská.
I když v článku o cestě B. Posselta do Prahy se mluví výslovně jen o biskupu V. Malém, je třeba uvést, že někteří představitelé katolické církve, např. kardinál D. Duka, jsou členy Sdružení Ackermann-Gemeinde (SAG), formálně právně samostatného spolku v republice registrovaného, v jehož čele stojí, „páter vyklouz“, Daniel Herman. Fakticky jde o složku mnichovské Ackermann-Gemeinde (AG), s ní má SAG společné tzv. říšské (celoněmecké) sjezdy a společné orgány. A právě AG je jednou ze základních složek SL. Katolické církvi je „sudetoněmecká věc“ blízká a má její podporu. Velmi aktivní v tomto směru je plzeňský biskup F. Radkovský, přestože již ze svého úřadu odchází. Uvedené skutečnosti jsou zvlášť důležité i proto, že zřejmě, aniž by to obyčejným občanům bylo řečeno, došlo k dohodě mezi „trůnem a oltářem“ o vzájemné podpoře a spoluvládě. Její začátek je třeba hledat v době, kdy došlo k dohodě o tzv. církevních restitucích. I současná vládní koalice, B. Sobotka je, jak známo, velkým křesťanem, v trendu nastoupeném nečasovskou vládou, viditelně pokračuje. Těmto vládám bylo a je zřejmě jedno, že většina občanů republiky především ke katolické církvi, i tzv. církevním restitucím, má více či méně záporný vztah. Zásada „Hlas lidu, hlas Boží“ již ani pro křesťany neplatí, a to dokonce ani pro křesťansky orientované sociální demokraty. Pro ně je bližší hlas kardinála Duky.
O tom, že mnozí chartisté mají dávný vřelý vztah k SL a k jeho cílům, je obecně známo. Sám V. Havel byl a je pro ně v tom směru příkladem
Je zajímavé, že v článku J. Šonky o cestě B. Posselta do Prahy není nic řečeno o dalších germanofilních a sudetomilných silách v ČR. Nevíme, zda došlo ke kontaktu s KDU-ČSL, Zelenými, německou skupinou v ČSSD, v hnutí ANO. Pravděpodobné je, že k jednání s některými představiteli uvedených subjektů došlo. Co bylo předmětem jejich pozornosti, však nevíme. Co je šeptem, to je čertem, říkali již naši předkové. A co se utajuje, zpravidla bývá ještě horší. Co všechno bychom měli očekávat? To naznačují, pokud ovšem Sudetendeutsche Zeitung (SZ) nás pravdivě informuje, alespoň v tomto případě, následující slova: Během dvou dnů se Bernd Posselt zúčastnil v Praze čtyř důležitých akcí, na nichž byly projednány sudetoněmecké otázky. Bylo dosaženo i většího vzájemného porozumění. Co konkrétně bylo projednáno a s kým, v čem bylo dosaženo většího porozumění, to se z textu článku nedozvíme. A proto naše obavy jsou zcela na místě. Náčelník sudetů přece nejednou řekl, že jednání, která probíhají s českými politiky na vyšší i nejvyšší úrovni jsou důvěrná. Můžeme dodat, že jsou utajená. To je ostatně již delší dobu obvyklý způsob jednání sudetů. Asi jednání, která probíhají mezi SL a některý