Jak často můžete vidět videa cvičení, zkoušek, vypuštění raket z moře? Ne až tak často. "Kalibry" byly vypuštěny na teroristy v Sýrii pro ukázku, ano, aby se to už neopakovalo. Nyní, jak se zdá, nám USA "odpověďěly" - vyzkoušely systém protiraketové obrany v Evropě a novou protiraketovou střelu SM-3. Avšak u této demonstrativní akce se rýsuje řada otázek, mezi nimiž lze zaznamenat i určitou skromnost - jedna protiraketová střela sestřelila jednu balistickou raketu.
Byly ještě dvě protilodní rakety, ale ty jako by byly ponechány mimo komentář. Nuže, je toto úspěch? Co chtěli svými PRO Američané dokázat? A chtěli to dokázat nám nebo Evropanům? O svůj expertní názor se s Nakanune.RU podělil vedoucí Centra pro analýzu světového obchodu se zbraněmi, šéfredaktor časopisu "Národní obrana" Igor Korotčenko.
Byl testován systém "Aegis" s novými modernizovanými protiraketovými střelami SM-3. Je to námořní systém a právě na těchto technologiích budou vytvořeny i pozemní složky evropské protiraketové obrany. I námořní i pozemní komponenty systému "Aegis" jsou jedním z prvků globální protiraketové obrany USA. Cíle a úkoly v dlouhodobém horizontu, které si před sebe Američané kladou, je snaha nivelizovat možnosti Ruska v oblasti jaderného zadržování, protože poté, co evropský segment amerického systému protiraketové obrany bude spuštěn, získají určité možnosti zachytit část ruských mezikontinentálních balistických raket. Proto jsme znepokojeni touto situací a samozřejmě bude třeba uvažovat o opatřeních neutralizace poté, co se tato hrozba stane skutečností.
Nyní se tyto systémy rozvinují a do roku 2018 se očekává, že v Rumunsku a Polsku budou již poziční lokace raket vybudovány, evropský systém protiraketové obrany bude v letech 2018-2020 v provozu. To ukazuje odhodlání USA realizovat ty strategické cíle, které si stanovily.
Je zřejmé, proti které balistické raketě bylo zachycení provedeno - zde se modelovaly ruské ozbrojené síly. Vcelku to není pro nikoho žádným tajemstvím, protože ani Írán a ani Severní Korea nemají rakety, které jsou schopny docílit Evropy. Proto je za nepřítele považováno Rusko.
V podstatě je tato simulace zachycením části našich strategických jaderných sil. Protiraketové střely jsou kromě toho umísťovány ve standardních odpalovacích kontejnerech. Není žádná inspekce, proto tam mohou být umístěny nejen protiraketové střely, ale, řekněme, "Tomahavky" s jadernými hlavicemi. Nevíme, co tam bude, proto se musíme chovat neobyčejně vážně k perspektivě výskytu těchto zbraní u ruských hranic.
Ale je to hrozba také pro Evropu - je to potenciální cíl pro naše útoky. My přece nebudeme pozorovat, jak rozvinují své poziční lokace protiraketových střel, budeme vkládat souřadnice pro zasažení v případě zahájení války. Zde funguje logika vojenského plánování jednoznačně.
Akce USA - to není demonstrace, je to jeden z prvků přípravy k zahájení sériové výroby nové verze protiraketových střel, to zaprvní. Zadruhé, je to prověrka infrastruktury evropské protiraketové obrany, neboť to všechno funguje v jediném okruhu řízení a informace, takže to všechno je příprava skutečných mechanismů pro bojové použití v případě možné války.
Jsem si jist, že ruský Generální štáb přijme nezbytná rozhodnutí o možnostech neutralizovat hrozbu ze strany evropského systému protiraketové obrany, Hlavní operační správa rozhodne, jaká opatření přijmout, máme dostatečně široký arzenál prostředků neutralizace.
Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová
Byl testován systém "Aegis" s novými modernizovanými protiraketovými střelami SM-3. Je to námořní systém a právě na těchto technologiích budou vytvořeny i pozemní složky evropské protiraketové obrany. I námořní i pozemní komponenty systému "Aegis" jsou jedním z prvků globální protiraketové obrany USA. Cíle a úkoly v dlouhodobém horizontu, které si před sebe Američané kladou, je snaha nivelizovat možnosti Ruska v oblasti jaderného zadržování, protože poté, co evropský segment amerického systému protiraketové obrany bude spuštěn, získají určité možnosti zachytit část ruských mezikontinentálních balistických raket. Proto jsme znepokojeni touto situací a samozřejmě bude třeba uvažovat o opatřeních neutralizace poté, co se tato hrozba stane skutečností.
Nyní se tyto systémy rozvinují a do roku 2018 se očekává, že v Rumunsku a Polsku budou již poziční lokace raket vybudovány, evropský systém protiraketové obrany bude v letech 2018-2020 v provozu. To ukazuje odhodlání USA realizovat ty strategické cíle, které si stanovily.
Je zřejmé, proti které balistické raketě bylo zachycení provedeno - zde se modelovaly ruské ozbrojené síly. Vcelku to není pro nikoho žádným tajemstvím, protože ani Írán a ani Severní Korea nemají rakety, které jsou schopny docílit Evropy. Proto je za nepřítele považováno Rusko.
V podstatě je tato simulace zachycením části našich strategických jaderných sil. Protiraketové střely jsou kromě toho umísťovány ve standardních odpalovacích kontejnerech. Není žádná inspekce, proto tam mohou být umístěny nejen protiraketové střely, ale, řekněme, "Tomahavky" s jadernými hlavicemi. Nevíme, co tam bude, proto se musíme chovat neobyčejně vážně k perspektivě výskytu těchto zbraní u ruských hranic.
Ale je to hrozba také pro Evropu - je to potenciální cíl pro naše útoky. My přece nebudeme pozorovat, jak rozvinují své poziční lokace protiraketových střel, budeme vkládat souřadnice pro zasažení v případě zahájení války. Zde funguje logika vojenského plánování jednoznačně.
Akce USA - to není demonstrace, je to jeden z prvků přípravy k zahájení sériové výroby nové verze protiraketových střel, to zaprvní. Zadruhé, je to prověrka infrastruktury evropské protiraketové obrany, neboť to všechno funguje v jediném okruhu řízení a informace, takže to všechno je příprava skutečných mechanismů pro bojové použití v případě možné války.
Jsem si jist, že ruský Generální štáb přijme nezbytná rozhodnutí o možnostech neutralizovat hrozbu ze strany evropského systému protiraketové obrany, Hlavní operační správa rozhodne, jaká opatření přijmout, máme dostatečně široký arzenál prostředků neutralizace.
Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová