Stanislav A. Hošek
1. 10. 2015Začnu příliš provokativním tvrzením. Jsem totiž již dlouho přesvědčen, že jak Lenin, tak Hitler se dopustili systémově stejné chyby. Špatně definovali nepřátele lidstva. Nebyli jimi Židé, ale jenom někteří Židé. Nebyli jimi ani „buržousti“, ale jenom někteří příslušníci superbohaté třídy vlastníků kapitálu. Ale především, i v jiných, ba dokonce ve všech národech a sociálních vrstvách, existují lidé nebezpeční pro lidstvo. A tom se pokusím v tomto textu velice stručně pojednat.
Nejprve o slovíčku predátor.
Slovník spisovného jazyka českého vydávaný koncem šedesátých a začátkem sedmdesátých let minulého století ještě heslo predátor neobsahoval. Nevyskytovalo se ani ve většině tehdejších naučných slovníků. Znali ho a někdy používali, jenom odborníci přírodních věd, laická veřejnost v těch souvislostech vždy hovořila jen o dravcích, či šelmách.
Po politické změně v poslední dekádě dvacátého století se naopak toto slůvko nějak podezřele rychle stalo součástí obecné češtiny, stejně jako třeba adrenalinové sporty, pozitivní myšlení, nebo i rádoby optimistické rčení, „jsem v pohodě“.
V mých očích je rovněž nápadné, že prakticky v každém televizním, populárním pořadu o přírodě se prezentuje zabíjení býložravců jako nezbytnost, „přirozenost“ potřebná masožravcům k přežití. Dokonce se prezentují názory o jakémsi nenahraditelném evolučním úkolu predátorů. A predátor je líčen nejen jako vrchol potravinového řetězce, nezbytný přirozený „lékař“ populace býložravců, ale dokonce velice užitečný evoluční prvek celého jsoucna.
Nenápadně, spíše jaksi „pod čarou“ se pak zdůrazňuje, že člověk je ve všech případech vrcholem prakticky každého potravinového řetězce, dneska dokonce i v říši hmyzu a tedy mimo jiné i vrcholným predátorem. Záměrně se tak do podvědomí lidí implantuje přesvědčení o přirozenosti predátorství, stejně tak potom agresivity coby jeho základního rysu, jako nezbytného, ba dokonce prospěšného jevu i v samotném lidském společenství. Honba za úspěchem, ziskem, stejně jako „soutěžení“ o vliv či moc, to všechno se vydává za lidskou přirozenost. Opět se tedy zaměňuje přírodnost člověčenstva za přirozenost lidskosti a navíc i v oblasti, kam vůbec nepatří. Dovoluji si tvrdit, že tímto trikem i celá neoliberální hypotéza o lidském společenství, je mimo jiné propagována na přesvědčení o nezbytnosti agresivity, dokonce o její evoluční nezbytnosti a na predátorství jako přirozeném fenoménu veškerého života na naší planetě. Přírodní predátorství, založené výhradně na fyzické síle tak pomýleně povýšila na konsolidační princip lidského společenství.
Pán a rab
Všeobecně uznávaný pilíř moderní filosofie, G. W. F. Hegel, přinesl do všelidského vědomí pojmy rab a pán. V tomto textu jeho myšlenku vzpomínám jenom proto, abych zdůraznil hlavní duchovní rozdíl mezi těmito dvěma vrstvami lidských bytostí. Hegel totiž tvrdí, že příslušník pánů má pud sebezáchovy potlačen touhou po moci, po nadvládě nad jinými lidskými bytostmi. Je proto schopen pro získání moci obětovat i život, což naprostá většina lidí ochotna není. Dokonce extrémisté mezi nimi volí černobíle, buď moc, nebo smrt.
Je nabíledni, že každý z lidí nepatří do jedné, nebo druhé skupiny, které jsou okrajovými případy. Naprostá většina je ochotná podřizovat se cizí vůli do určité meze a jiná zase je ochotná v boji o moc riskovat jen do určitého limitu. Takže většina lidí v každém společenství se nedělí jen na pány a raby, ale žije někde mezi těmito extrémy.
Vždy existovali, existují a budou existovat i lidé, kteří se snaží svůj život programově oprostit od této duální struktury a realizují se zásadně mimo boj o mocenskou pozici, ale ani nehodlají být částečnými, nadtož úplnými raby. Právě takoví jedinci v dávných časech, ve snaze nedostávat se konfliktů s jinými, odcházeli do dosud člověkem neobsazených teritorií a to i za cenu, že v nich byly pro život mnohem horší podmínky, než v jejich domovině. Čili emigrovali.
Většina ostatních pak svůj život uskutečňovala a dodnes realizuje ve veřejném prostoru takovým způsobem, aby si zajistila co nejspokojenější existenci.
Lidští predátoři
V toku času existence člověčenstva na této planetě, se nejméně v posledních deseti tisíci letech začala konsolidovat vrstva pánů. Každý příslušník panské skupiny však nebyl nepřítelem lidstva. Naopak lidé přemýšliví, aktivní, podnikaví, ba i sout