Uveřejňuji se zpožděním. Omlouvám se. MéR.
Včera byl první podzimní den. Kolik lidí to vlastně zaznamenalo ? Obávám se, že moc velká spousta to nebude. Lidi stále více a více zapomínají na život okolo sebe. Jak koně s klapkami na očích se derou vpřed vůči kruté nerealitě, která je jen odrazem skutečného světa. Bohužel téměř každý si v tomto odrazu nalezne to, co není důležité.
Všimli jste si, když ráno jdete do práce, venčíte psa či odvádíte děti do školy či školky, kolik lidí kouká na chodník ? Do země? Na hodinky ? A kolik z nich plnými doušky vdechují ranní vlahý vzduch přes svá chřípí nosu do plic ? Kolik lidí kouká po obloze. Počítá ptáky, či jen tak stojí a rozjímá.
Sám ráno potkávám spoustu lidí, mladých i starých. Lidí co chvátají na vlak, autobus či jen na parkoviště k autu. Rodičů co vedou děti do školy a školky, ale většina z nich je duchem nepřítomná. Rozčilují se, že autobus má minutu zpoždění. Že skla auta se mlží, že se děti loudají a nejdou dostatečně svižně, nebo že ještě za běhu dojídají svačinu a právě si umazaly svrchní část oblečení od marmelády či cukru, co kape či se sype z nějakého průmyslově vyrobeného produktu, kterému dnes říkáme jídlo a v rámci úspory času ho před pár minutami koupili ve stánku který je na trase jejich cesty.
Postřehli jste to ?
Co se snažím říct. Pokud jste i Vy takoví, že nemáte "čas žít", udělejte si ho. Jsou důležitější věci než práce. Něž shon. Užívejte si to, že můžete vést svého potomka do školy či školky. Že se drží Vaší mohutné ruky a čerpá z ní pocit bezpečí a lásky. Pijte plnými doušky tu krásu, že je vedle Vás cupitá tvoreček, který za pár let vyroste v silného člověka. Vždyť je to zázrak. A že nejde stejně rychle jako Vy? Samozřejmě. Vždyť je malý. Přizpůsobte se Vy jemu. On se Vám přizpůsobit nemůže. Pokud Vás někdy rodiče vodili, vzpomeňte si jak jste se cítili, když Vás honili, a když naopak se s Vámi „loudali“. Rozjímejte ale i při cestě do práce. Snažte se nemyslet na to, že většinu dne strávíte v práci, kde budete řešit věci, které z Vaše pohledu nejsou život, ale jenom hra na život. Přetvářka, honění peněz pro zaměstnavatele a vytváření hodnot, které vlastně ani hodnotami nejsou. Jen čísly v tabulkách. Povzneste se nad to. Záleží jen na Vás, zda se na tomto pachtění budete podílet i duší, či nikoliv. Avšak nyní jste venku. Teprve na cestě. Zaměstnání leží teprve před vámi.
Podívejte se na oblohu a poděkujte Vyšší moci, že se s Vámi dělí o tu krásu. Buďte vděční za to, že můžete být přítomní tomu zázraku jitra, kdy se ptáci probouzejí a začínají svými libozvučnými tóny vítat slunce. Energii života. Vnímejte listy stromů, které pod doteky paprsků žloutnou, červenají a hrají všemi možnými barvami, které pohladí na duši a zahřejí na těle. A budete-li mít pocit, že v chladném počasí, kdy vane studený vítr, a z nebe se snáší krůpěje vláhy, nejde rozjímat a mít pozitivní energii, tak si uvědomte, že déšť je neuvěřitelně silná energie. Je to voda. Základ všeho. Je to životodárná tekutina bez níž bychom tu nikdo nebyli. Poděkujte za déšť. Opět buďte vděční za to, že se s Vámi naše planeta dělí o svojí součást a dovoluje Vám být přítomni neustálého životního