Jan Campbell 26.9.2015 Vaše věc
Dnes, kdy píši tyto řádky, je tomu přesně 200 let, kdy byla podepsána 26. září 1815 spojenecká smlouva mezi Ruskou impérií, reprezentovanou Alexandrem I, Pruskem a Rakouskem. Během několika let se ke spojenecké smlouvě přidaly prakticky všechny křesťanské monarchie toho času.
Rusko osvobodilo Evropu od napoleonské hrůzy a spojenecká smlouva měl za cíl vyloučit, nebo alespoň značně omezit možnosti nových válek v Evropě, a tím zajistit mírový rozvoj v Evropě. Skutečností je, že snaha Alexandra I nebyla korunována úspěchem. I když výchozí podmínky byly všeobecně hodnoceny více než pozitivní a jednoduché: Princip bratrství, faktického odstranění hranic a křesťanské spravedlnosti mezi smluvními partnery. Vše, co káže EU. Jak ale historie ukázala, nestandartní řešení navrhnuté Alexandrem I nebylo po chuti smluvním partnerům. Ruskému impériu se nepodařilo spojit svět myšlenkou míru. Spojenci, jak víme z historie, podvedli. Ani Ruská federace se z opakovaných podvodů západních spojenců, a jak se zdá, až do příchodu Putina k moci, mnoho nepoučila. Dnes se mi jeví situace jinak.
Zítra, 27. září bude hovořit z tribuny OSN prezident Putin. Jsem přesvědčen, že tón řeči bude klidný a ve velkém protikladu s 4 hodiny 29 minut trvajícím projevem Fidela Castro v září 1960, projevem Nikity Chruščova v OSN 12. Října 1960, nebo vystoupením Arafata v OSN s pistolí v kapse 13. Listopadu 1974 a svojí výzvou “Today I have come bearing an olive branch and a freedom fighter’s gun.” “Do not let the olive branch fall from my hand.” Putin nebude mluvit ani v náznaku o nebezpečí mimozemšťanů, které přinesl na půdu OSN ex-prezident Reagan 21. srpna 1987, kdy položil rétorickou otázku: "Není již cizí síla mezi námi? Co by nám mohlo být více cizího, než války a hrozby války?" Putinova řeč bude klidná, protože vše důležité řekl osobně a jasně všem vlivným hráčům v osobních rozhovorech mimo OSN.
Nehledě na napsané, veřejnosti skryté informace a ty, které budou v představitelné budoucnosti veřejnosti sdělené, je v Evropě slyšet hlasy, že bez pomoci Ruska není možné řešit ani problém Sýrie, ani problém uprchlíků a migrantů z Afriky, Arabských zemí, Afganistánu a dalších konců světa. Je to hlas reprezentantů, který je slyšet. Hlas ale není upřímný. Hlas má totiž jednu vzácnou charakteristiku: Mluvící neslyší svůj hlas, proto nemůže odhadnout působení svého hlasu na poslouchajícího. Kromě toho: Prosit o pomoc se musí člověk učit. A to není v módě.
V této situaci bude i nadále existovat tradiční snaha obyčejných Rusů pomoci, ať je to Ukrajině, nebo jiným, jak vidíme z jednání v Bruselu o ceně plynu. Na druhé straně této ochoty vidíme cynismus USA – EU a jimi vedených loutek na Ukrajině. Tyto loutky v den jednání o ceně plynu, který má platit daňový poplatník, občané EU, vyhlašují ústy Ukrajinského premiéra zákaz přeletu a letů ruských leteckých společností na Ukrajinu. Ke škodě především samých ukrajinských občanů a vlastních leteckých společností. Ukrajinci tvoří více než 70 procent všech cestujících do Ruské federace. EU mlčí, jako by se nic nedělo. Za oceánem v tu samou dobu, dovolí prezident Obama rozšiřovat svými spolupracovníky lež o tom, že se jeho setkání s prezidentem Putinem uskuteční na přání prezidenta Putina. Co je moc, to je moc. Kreml se včera ozval se zcela jasným dementi. Přesto se setkání s Obamou uskuteční, pokud ho Obama nebo jeho nadřízení nezruší, nebo neumožní na základě nějaké provokace. Ať to zní jakkoliv přehnaně, v současné situaci na Ukrajině a Blízkém Východě jsou to USA, které potřebují Rusko, a ne naopak.
Na více méně každodenní úrovni Evropanů a Rusů je možné vidět, že Evropa strádá a bude ještě dlouho strádat ze stále zmenšujícího se počtu turistů a studentů. Především z hlediska hospodářsko–finančního. Rusové strádají a budou strádat kvůli omezením EU, protože se nebudou moci nasytit především evropským kulturním bohatstvím, dovolenou u středozemního moře, a v menší míře, různorodou evropskou kuchyní. V tomto kontextu se nabízí zmínka o kvalitativním rozdílu pojetí kultury obyčejného Evropana a Rusa. Zjištění na základě srovnání dovoluje tvrdit, že je možné již dnes hovořit o Evropské kulturní poušti. To nelichotí Evropě. V ní se nachází několik muzejních a