Západ by se měl především naučit dělat kompromisy, přestat si plést spravedlnost a právo s nadvládou Washingtonu. Nelze donekonečna odpovídat Moskvě na výzvy ke společnému boji proti tzv. Islámskému státu a terorismu tím, že se Rusko musí napřed Spojeným státům podřídit. To není možné očekávat od mocností, které mají sebeúctu a chtějí hájit své vlastní zájmy. Rusko a Čínu je nutné chápat jako partnery, ne jako vazaly. Jsou to jiné státy než Německo či Francie. A pak – je těžké podřizovat se washingtonskému vedení, které dvě dekády vrší jednu strategickou chybu na druhou.
PZ: Uplynulý týden byl ve znamení růstu násilí na hranicích schengenského prostoru. Maďarsko se jako první odhodlalo k použití plotu a jeho tvrdé obhajobě, za což sklidilo ostrou kritiku ze strany některých západních politiků a médií.
Maďarsko nebylo první, kdo svoji hranici oplotil. Tím prvním byla Velká Británie. Udělala to u Calais ve Francii, aby zabránila migrantům ve vstupu na britské ostrovy tunelem pod kanálem La Manche. Jenže britská akce byla na menším prostoru a pod mediální ochranou. Ve své podstatě šlo o totéž, ale když dva dělají totéž…
PZ: V poslední době se v hlavních evropských médiích objevilo mnoho argumentů ve prospěch migrace, které zdůrazňují, že jde vlastně o pomoc stárnoucí Evropě a o zaplnění neobsazených pracovních míst. Jen Německo hlásí 40 tisíc volných pracovních míst…
Ale no tak, přece nebudeme diskutovat na úrovni České televize. Vezmeme-li průměr z údajů o tom, kolik se letos očekává běženců v Německu, pak se dopracujme k přibližně 800 tisícům. Což je dvacetkrát víc, než uváděný počet volných míst v Německu.
Pravda je, že Evropa stárne, s malou porodností dokonce pomalu vymírá. Ale tyto argumenty byly zapojeny až dodatečně, aby rozmělnily kritiku chyb, kterých se unijní politici při řešení migrační krize dopustili.
PZ: Na internetu se na druhé straně objevuje řada komentářů, které tvrdí, že za současnou vlnou migrace je snaha Spojených států destabilizovat Evropu. Ta, potažmo Evropská unie, představuje pro USA konkurenta, kterého je třeba oslabit. Sdílíte tento názor?
Také jsem se mnohokrát setkal s touto představou. Samozřejmě nikoliv v mainstreamových sdělovacích prostředcích, které upřednostňují hru na diskusi mezi stejně smýšlejícími. Setkal jsem se s ní v debatách se studenty či kolegy. Osobně ale tento názor nesdílím.
PZ: Proč?
Především nejvyšší představitelé evropských mocností, ale i novináři v hlavních sdělovacích prostředcích už několik let vykazují podřízenost názorům a prioritám Washingtonu. Pryč jsou časy, kdy francouzský prezident Jacques Chirac či německý kancléř Gerhard Schröder dokázali vzdorovat tlaku USA, aby se připojili k intervenci v Iráku. Dnes není třeba unijní politiky k něčemu nutit drastickými akcemi, jako je migrační vlna.
Vzniklo něco jako „atlantická elita“, skupina politiků, úředníků a publicistů spojených na veřejnosti řečmi o solidaritě či západních hodnotách. V praxi pak jsou sjednoceni zapojením do obhajoby především amerických zájmů. Jádro této atlantické elity je stmeleno takovými akcemi jako bombardování Jugoslávie, intervence v Iráku a Libyi či podpora válečné opozice proti syrské vládě. Všimněte si, jakou vzájemnou podporu vykazovali ti, kteří si zašpinili ruce při náletech na Jugoslávii, jací jedinci se dokázali přesouvat z NATO do Evropské unie.
PZ: Přívrženci vize amerického zdroje migračních problémů ale zdůrazňuji především konkurenční ekonomické zájmy USA a Evropy.
Evropská a severoamerická ekonomika jsou provázané. Dnes nikdo pořádně neví, které evropské podniky jsou americkým vlastnictvím a které americké podniky mají evropského majitele. O vlastnických podílech nemluvě. Destabilizace unijní ekonomiky zákonitě povede k propadu ekonomiky USA.
A pak je tu to, co americký politolog Samuel Huntington nazývá „davoská kultura“. Název je odvozen od švýcarského města, kde se na Světovém ekonomickém fóru každoročně schází tisíce obchodníků, bankéřů, vládních úředníků, intelektuálů a novinářů z mnoha zemí. Je to prý „soubor názorů, hodnot a doktrín, které dnes zastává mnoho lidí v západní civilizaci a také někteří lidé z civilizací jiných“. Hodnot obecných – podle Huntingtona je to „víra v ind
Maďarsko nebylo první, kdo svoji hranici oplotil. Tím prvním byla Velká Británie. Udělala to u Calais ve Francii, aby zabránila migrantům ve vstupu na britské ostrovy tunelem pod kanálem La Manche. Jenže britská akce byla na menším prostoru a pod mediální ochranou. Ve své podstatě šlo o totéž, ale když dva dělají totéž…
PZ: V poslední době se v hlavních evropských médiích objevilo mnoho argumentů ve prospěch migrace, které zdůrazňují, že jde vlastně o pomoc stárnoucí Evropě a o zaplnění neobsazených pracovních míst. Jen Německo hlásí 40 tisíc volných pracovních míst…
Ale no tak, přece nebudeme diskutovat na úrovni České televize. Vezmeme-li průměr z údajů o tom, kolik se letos očekává běženců v Německu, pak se dopracujme k přibližně 800 tisícům. Což je dvacetkrát víc, než uváděný počet volných míst v Německu.
Pravda je, že Evropa stárne, s malou porodností dokonce pomalu vymírá. Ale tyto argumenty byly zapojeny až dodatečně, aby rozmělnily kritiku chyb, kterých se unijní politici při řešení migrační krize dopustili.
PZ: Na internetu se na druhé straně objevuje řada komentářů, které tvrdí, že za současnou vlnou migrace je snaha Spojených států destabilizovat Evropu. Ta, potažmo Evropská unie, představuje pro USA konkurenta, kterého je třeba oslabit. Sdílíte tento názor?
Také jsem se mnohokrát setkal s touto představou. Samozřejmě nikoliv v mainstreamových sdělovacích prostředcích, které upřednostňují hru na diskusi mezi stejně smýšlejícími. Setkal jsem se s ní v debatách se studenty či kolegy. Osobně ale tento názor nesdílím.
PZ: Proč?
Především nejvyšší představitelé evropských mocností, ale i novináři v hlavních sdělovacích prostředcích už několik let vykazují podřízenost názorům a prioritám Washingtonu. Pryč jsou časy, kdy francouzský prezident Jacques Chirac či německý kancléř Gerhard Schröder dokázali vzdorovat tlaku USA, aby se připojili k intervenci v Iráku. Dnes není třeba unijní politiky k něčemu nutit drastickými akcemi, jako je migrační vlna.
Vzniklo něco jako „atlantická elita“, skupina politiků, úředníků a publicistů spojených na veřejnosti řečmi o solidaritě či západních hodnotách. V praxi pak jsou sjednoceni zapojením do obhajoby především amerických zájmů. Jádro této atlantické elity je stmeleno takovými akcemi jako bombardování Jugoslávie, intervence v Iráku a Libyi či podpora válečné opozice proti syrské vládě. Všimněte si, jakou vzájemnou podporu vykazovali ti, kteří si zašpinili ruce při náletech na Jugoslávii, jací jedinci se dokázali přesouvat z NATO do Evropské unie.
PZ: Přívrženci vize amerického zdroje migračních problémů ale zdůrazňuji především konkurenční ekonomické zájmy USA a Evropy.
Evropská a severoamerická ekonomika jsou provázané. Dnes nikdo pořádně neví, které evropské podniky jsou americkým vlastnictvím a které americké podniky mají evropského majitele. O vlastnických podílech nemluvě. Destabilizace unijní ekonomiky zákonitě povede k propadu ekonomiky USA.
A pak je tu to, co americký politolog Samuel Huntington nazývá „davoská kultura“. Název je odvozen od švýcarského města, kde se na Světovém ekonomickém fóru každoročně schází tisíce obchodníků, bankéřů, vládních úředníků, intelektuálů a novinářů z mnoha zemí. Je to prý „soubor názorů, hodnot a doktrín, které dnes zastává mnoho lidí v západní civilizaci a také někteří lidé z civilizací jiných“. Hodnot obecných – podle Huntingtona je to „víra v ind