Jiří Hájek15.9.2015 ProtiProud
PETR HÁJEK upozorňuje na den, kdy mnozí významní čeští intelektuálové výrazně předběhli svoji dobu a stali se předvojem těch dnešních, kteří to s protektorátem Čechy a Morava a jeho evropsky nevyspělým lidem myslí stejně tak dobře.
Před dvěma dny pronesl šéf "evropské vlády" Jean-Claude Juncker projev, v němž dobrácky a nezakrytě nadiktoval "novým zemím" EU - mezi nimi i České republice - že přijmou povinné kvóty pro "přerozdělení" migrantů. Stejně dobrácky a dojemně hovořil o našem "společném evropském domě", v němž není místo na nějaké národní zájmy jednotlivých států, ale loajalitu. Reakce většiny našich intelektuálů - především těch, kteří předtím podepsali "petici akademiků", jež Junckerova slova předjímala - bylo lze předvídat. Postavili se tak jednoznačně proti postoji většiny veřejnosti, která neskutečný diktát elit EU odmítá.
Juncker, nebo Goebbels?
Téměř na den přesně před pětasedmdesáti lety - 11. září 1940 - pronesl stejně významný projev k českým intelektuálům tehdejší druhý muž rodící se "integrované Evropy", Joseph Goebbels. A také nemluvil k nějaké "druhé lize". Do Berlína, jenž byl tehdy stejně jako dnes srdcem Říše, za ním přijel výkvět českých umělců a intelektuálů - předchůdců našich dnešních "intelektuálních elit". Svět nad tím sice nezůstal v ohromení jako později po "pádu Dvojčat", ale přesto to bylo naše 11. září se vším všudy. Je proto fascinující připomenout si slova nacistického ministra propagandy právě dnes.
Zkusme si pro začátek tipnout, zda následující slova řekl Juncker, nebo Goebbels:
"Tak jako v rodině nemůže mít jeden její člen právo rušit trvale svou sobeckostí její vnitřní mír, tak nemůže ani jednotlivý národ v Evropě mít natrvalo možnost stavět se proti všeobecnému procesu pořádku."
(Správná odpověď níže)
Architekti vězení národů jsou stále stále stejní
Kdo si totiž myslí, že současný proces likvidace národních států nazývaný evropskou integrací je myšlenkou posledních desetiletí, mýlí se. Školní ohlédnutí se za historií Evropské unie obvykle začíná někde u Evropského společenství uhlí a oceli vzniklého v roce 1952, pokračuje přes Římské smlouvy, EHS, EFTA, Schengen, Maastricht a Lisabon k dnešku. Jenže kořeny EU jdou mnohem hlouběji. Spočívají v myšlence Panevropské unie, ale především na "integračních idejích" prominentních nacistických ideologů. Právě ti stáli u zrodu uskupení, na němž byla současná EU vystavěna.
Zakladatelem hnutí Panevropy byl již před druhou světovou válkou Richard Coudenhove-Kalergi. Toužil po tom, aby se sjednocená Evropa stala zárodkem globální světové federace. Byl si vědom toho, že tato vize není uskutečnitelná, dokud v Evropě budou existovat historické národní státy. A především si uvědomoval, že sjednocená Evropa vyžaduje evropský lid, pro nějž budou historické evropské národy a jejich státy přežitkem. Proto je prý má nahradit identita jiná – „eurasijsko-negroidní“, vzniklá umělým promícháním ras, otevírajícím Evropu genetickému i ideologickému vlivu neevropských kultur a tradic. Děsivý Kalergiho odkaz se před našima očima právě naplňuje.
Velmi podobně - jen rasově poněkud odl