James Petras24. 6. 2015 Střípky ze světa
A jak její natěšený fanklub přichází o iluze
Tradiční levici "střídá ´levice nelevicová´" ("Non-Leftist Left"), všímá si americký profesor James Petras, autor 64 knih vydaných v celkem 29 jazycích. Místo "třídního boje", opřeného o "dělnické třídní vědomí", tahá za nitky "radikalismu střední třídy". "Levice, co není levicová, zradila své voliče hned na startu!"
"Navzdory prohlubující se krizi vliv tradiční levice mezi dělníky paradoxně klesá. Tradiční levicové strany ani odbory zorganizovat nezaměstnané nedokázaly (nebo se o to ani nepokusily). Nezabírají ani mezi mladými zaměstnanci na dočasný úvazek, vystavenými sestupné mobilitě.""Zaměření na pracoviště" - a "slovník třídního boje" - s mentalitou těch, kdo "přišli o práci či životní perspektivy, prostě nerezonuje".
Rozčarování se tak koncentruje hlavně kolem "zradikalizované střední třídy". Především v řadách "zaměstnanců veřejného sektoru i těch, kdo se v tom soukromém živí na vlastní pěst". Kdo "aspirují na mobilitu nahoru, na kterou v minulosti dosáhli, teď jim však dochází, že jim ji zablokovaly úsporné programy, prosazené pravicí i sociálně demokratickými stranami". Pro tyto vrstvy je však "tradiční levice jednak radikální až moc, protože chce kapitalismus svrhnout" - a "na to, aby změnu byla s to prosadit, zase od moci až příliš daleko".
"Zradikalizovaná střední třída, frustrovaná zradou sociální demokracie a vystavená sestupné mobilitě, je dezorientovaná a fragmentovaná. Mnohdy se zapojila do amorfních pouličních protestů; jindy, většinou jen načas, do alternativ tradičních pravicových stran." Na "brutálních škrtech pracovních míst, nejistotě a sestupné mobilitě" však nezměnila jedním ani druhým zhola nic.
"Střední třída" se cítí ukřivděná hlavně tím, že "se jí upírá možnost vzestupné mobility pro ni samu i její děti". Že "její zájmy zradili její někdejší lídři z řad ´umírněně progresívní´ sociální demokracie". To jediné, po čem prahne "radikálně", je "výtah sociálního vzestupu, o nějž přišla". A v podstatě jen to, že ji "krize někdejšího statusu zbavila", je i příčinou "averze, již pociťuje k vládnoucí moci".
Je to "radikalismus z nostalgie". Snahy o "restauraci sociálních dávek a růstové politiky Evropské unie". "Reminiscencí na rostoucí životní standard a ´sociální inkluzi´, které se teď jejich dětem upírají." Ztrátu své někdejší prosperity bere tím hůř, že žila a žije dodnes v nezlomném přesvědčení, že se jí domohla "zcela po zásluze". Tím víc se pídí po "praktické, specificky definované a vládou sponzorované politice, která by jí někdejší prosperitu vrátila". Rubem je úporná snaha "předejít vlastní proletarizaci". Podobné "sociální aspirace" se ovšem s "politikou tradičních levicových stran" míjejí velkým obloukem.
"Většině zradikalizované střední třídy" leží v žaludku hlavně "úsporné škrty, švindlíři z velkých bank a političtí kleptokrati". Táhne ji to k politickým subjektům, které by "kapitalismus zreformovaly", "vrátily mu morálku" a šanci na "individuální důstojnost". "Vyházely zkorumpované potentáty." Hranicí "radikalismu" tohoto ražení je "´participativní demokracie´, a ne tradiční levicový požadavek veřejného vlastnictví a dělnické kontroly".
V tom tkví živná půda "nelevicové levice, vynořující se napříč Evropou". "Spontánní, amorfní, ´anarchické´, nedůvěřivé k institucím a ´pouliční´""Nelevicové levice", "odmítající politické strany, propracovaně definované programy a disciplinované kádry". A o to víc holdující "spontaneitě a averzi k institucím".
Právě "hněv střední třídy na sestupu" katapultoval Podemos ve Španělsku, Syrizu v Řecku i Italské Hnutí pěti hvězd. Subjekty, hýřící "amorfními výzvami ´skoncovat se škrty´ a vágními přísliby vytvořit pracovní místa". Skutečně "radikálního" je na nich pramálo. "Třídní ideologii odmítají", v "třídních střetech se jaktěživ neangažovaly". Pro "lídry nelevicové levice je sociální polarizace jen hřištěm, z nějž budují svou volební bázi". Samy se účastní jen "nevelkých lokálních střetů". Tím víc dbají na "image síly, která lidové aspirace tlumočí skutečně autenticky".
"Nelevicová levice to vzala hopem" - "z ulice k volbám a od voleb do koalice s tradičními stranami". Všechna "strategická rozhodnutí však činila v uzoučkém kruhu lídrů". A "´participativní