Zdroj: www.celostnimedicina.cz
Občas si vezmu do pera téma, které se v mé práci často vyskytuje. Dostávám se do kontaktu s mnoha různými lidmi, kteří mají zdravotní problémy, snažím se jim pomoci najít příčinu jejich problému a ona se nachází v jejich uvažování. Svým způsobem je to již rozebráno v článku Předpojatost. Dnešní téma je podobné, je to zatvrzelost, umíněnost, zaslepenost, neústupnost, paličatost, falešná ideologie, fanatizmus, pedantnost, perfekcionalizmus, je to jako by dotyčnému seděl na rameni zlý „našeptávač“, neustále mu něco namlouval a držel ho ve stále stejném programu jeho počínání. Jedinec si něco vezme do hlavy, vytvoří si tam program, podle kterého žije, a nedokáže se jej zbavit, i když mu ten program evidentně vadí a je jasné, že je také příčinou jeho zdravotních problémů. On to však nevidí. Účelem rozboru je pojmenovat příčinu, pak ji odstraňovat a sestavovat léčebný program. Pokud však patří uvedený program skutečně mezi příčiny, je nesmírně složité jej odstranit. Musí se změnit pacientův život, on musí mít dostatečně silný motiv, aby si svůj program opravil. Někdy se to stane naráz, jindy to trvá léta. A někdy je to marné, svůj program neopustí. Jistě jste viděli filmy, četli romány, v nichž hrdina po dobu celého života něco prosazoval a na konci příběhu konstatoval, že to bylo špatné a nic dobrého nepřineslo, naopak mu to ublížilo. Trval na svém, myslel si, jak je to jasné, a přesto se ukázalo, že to byl omyl a pomíjivá věc. Právě totéž se odehrává v příbězích pacientů, kteří přicházejí do naší poradny a jsou na konci řetězce prožitých událostí. Mají chronické, neřešitelné problémy, celý život navštěvovali svého lékaře a slepě mu důvěřovali, poctivě užívali naordinované léky, a přesto se jejich zdravotní stav dostal až do chronického stadia. Vždy se bránili představě, že by se mohli léčit nějakým jiným způsobem, a dokonce se stavěli proti tomu. Až pod tíhou neřešeného, teprve tehdy, když jejich lékař sám řekl, že se již nedá nic dělat, teprve potom začnou připouštět, že šli v životě nesprávnou cestou, a konstatují, jak byli zatvrzelí. Podobné příběhy vidím u vegetariánů, makrobiotiků, jogínů. Na začátku jejich příběhů byly negativní situace a zdravotní problémy, ty je donutily, aby změnili svůj jídelníček, životní styl, myšlení. Ukázalo se, že jim tato změna pomohla, získali přesvědčení, že je změna dokonce zachránila např. před operací, před užíváním chemických léků, před umístěním na psychiatrické oddělení atd. Nadšení z toho, že našli své řešení, v jejich mysli vytvořilo program, který úzkostlivě až striktně dlouhodobě dodržují z obavy, aby se jejich stav nevrátil do původní podoby... Jenže nastavený systém žití je dostane do jiného problému. Například vegetarián přemírou zeleniny přehltí organizmus kyselinou listovou a zakryje nedostatek vitaminu B12, a tím si vlastně způsobí anemii. Objeví se problémy spojené s únavou, sníženou hladinou hemoglobinu, nedostatečným okysličováním, ale on nechápe, jak je to možné, vždyť bere tolik zeleniny, proč je tak unavený? Dokonce bere extra dávky železa, ale stav to nezlepšuje. V těle chybí proteiny, které mají přicházet do těla ze živočišných aminokyselin, pacient má málo cholesterolu, což má vliv na tvorbu hormonů. A hormony tělo potřebuje ke zvládání stresů, pro metabolizmus a mnoho důležitých životních funkcí... Příčinný řetězec se nenápadně rozvíjí a objevují se další zdravotní komplikace. Jenže problém je v tom, že v jeho mysli trvá falešný program, on se stále drží svého vegetariánství, a protože teoreticky zná negativní dopady tohoto systému stravování, snaží se vše chybějící doplňovat uměle, pomocí různých doplňků. Jistou dobu se mu daří nedostatky maskovat, jenže nemoc stejně dosáhne svého... Nyní je v bodu, kde prioritně musí opustit svůj program v mysli, který byl přechodně dobrý na začátku řešení jeho problému a kdy mu pomohl. Jeho program vegetariánství však neřešil skutečnou příčinu nemoci, nýbrž ji v podstatě jen maskoval, přičemž příčinné faktory existovaly v jeho životě dále, jeho nemoc se pouze posunula o několik let směrem ke stáří, a jak jsem již uvedl, do chronického, těžko řešitelného stavu. Ženy, sportovci, workoholici... Podobné programy probíhají u žen, které užívají hormonální antikoncepci, u sportovců, kteří jsou již dávno za svým zenitem, a přesto se snaží být neustále číslem jedna. Workoholici, kteří unikají do práce z konfliktní rodinné atmosféry, nebo si prací kompenzují komplexy méněcennosti, nízkou sebedůvěru apod. Stejné téma najdeme u všemožných závislostí. Co se stane, když při rozboru a při hledání příčiny probíhá diskuse o této možnosti, o tom, že je jejich program životního stylu chybný? Brzdu v léčení odstranit, začít znovu Na prvním místě je podstatné, aby myšlenku o chybném programu pacient přijal, aby ji dokázal
Občas si vezmu do pera téma, které se v mé práci často vyskytuje. Dostávám se do kontaktu s mnoha různými lidmi, kteří mají zdravotní problémy, snažím se jim pomoci najít příčinu jejich problému a ona se nachází v jejich uvažování. Svým způsobem je to již rozebráno v článku Předpojatost. Dnešní téma je podobné, je to zatvrzelost, umíněnost, zaslepenost, neústupnost, paličatost, falešná ideologie, fanatizmus, pedantnost, perfekcionalizmus, je to jako by dotyčnému seděl na rameni zlý „našeptávač“, neustále mu něco namlouval a držel ho ve stále stejném programu jeho počínání. Jedinec si něco vezme do hlavy, vytvoří si tam program, podle kterého žije, a nedokáže se jej zbavit, i když mu ten program evidentně vadí a je jasné, že je také příčinou jeho zdravotních problémů. On to však nevidí. Účelem rozboru je pojmenovat příčinu, pak ji odstraňovat a sestavovat léčebný program. Pokud však patří uvedený program skutečně mezi příčiny, je nesmírně složité jej odstranit. Musí se změnit pacientův život, on musí mít dostatečně silný motiv, aby si svůj program opravil. Někdy se to stane naráz, jindy to trvá léta. A někdy je to marné, svůj program neopustí. Jistě jste viděli filmy, četli romány, v nichž hrdina po dobu celého života něco prosazoval a na konci příběhu konstatoval, že to bylo špatné a nic dobrého nepřineslo, naopak mu to ublížilo. Trval na svém, myslel si, jak je to jasné, a přesto se ukázalo, že to byl omyl a pomíjivá věc. Právě totéž se odehrává v příbězích pacientů, kteří přicházejí do naší poradny a jsou na konci řetězce prožitých událostí. Mají chronické, neřešitelné problémy, celý život navštěvovali svého lékaře a slepě mu důvěřovali, poctivě užívali naordinované léky, a přesto se jejich zdravotní stav dostal až do chronického stadia. Vždy se bránili představě, že by se mohli léčit nějakým jiným způsobem, a dokonce se stavěli proti tomu. Až pod tíhou neřešeného, teprve tehdy, když jejich lékař sám řekl, že se již nedá nic dělat, teprve potom začnou připouštět, že šli v životě nesprávnou cestou, a konstatují, jak byli zatvrzelí. Podobné příběhy vidím u vegetariánů, makrobiotiků, jogínů. Na začátku jejich příběhů byly negativní situace a zdravotní problémy, ty je donutily, aby změnili svůj jídelníček, životní styl, myšlení. Ukázalo se, že jim tato změna pomohla, získali přesvědčení, že je změna dokonce zachránila např. před operací, před užíváním chemických léků, před umístěním na psychiatrické oddělení atd. Nadšení z toho, že našli své řešení, v jejich mysli vytvořilo program, který úzkostlivě až striktně dlouhodobě dodržují z obavy, aby se jejich stav nevrátil do původní podoby... Jenže nastavený systém žití je dostane do jiného problému. Například vegetarián přemírou zeleniny přehltí organizmus kyselinou listovou a zakryje nedostatek vitaminu B12, a tím si vlastně způsobí anemii. Objeví se problémy spojené s únavou, sníženou hladinou hemoglobinu, nedostatečným okysličováním, ale on nechápe, jak je to možné, vždyť bere tolik zeleniny, proč je tak unavený? Dokonce bere extra dávky železa, ale stav to nezlepšuje. V těle chybí proteiny, které mají přicházet do těla ze živočišných aminokyselin, pacient má málo cholesterolu, což má vliv na tvorbu hormonů. A hormony tělo potřebuje ke zvládání stresů, pro metabolizmus a mnoho důležitých životních funkcí... Příčinný řetězec se nenápadně rozvíjí a objevují se další zdravotní komplikace. Jenže problém je v tom, že v jeho mysli trvá falešný program, on se stále drží svého vegetariánství, a protože teoreticky zná negativní dopady tohoto systému stravování, snaží se vše chybějící doplňovat uměle, pomocí různých doplňků. Jistou dobu se mu daří nedostatky maskovat, jenže nemoc stejně dosáhne svého... Nyní je v bodu, kde prioritně musí opustit svůj program v mysli, který byl přechodně dobrý na začátku řešení jeho problému a kdy mu pomohl. Jeho program vegetariánství však neřešil skutečnou příčinu nemoci, nýbrž ji v podstatě jen maskoval, přičemž příčinné faktory existovaly v jeho životě dále, jeho nemoc se pouze posunula o několik let směrem ke stáří, a jak jsem již uvedl, do chronického, těžko řešitelného stavu. Ženy, sportovci, workoholici... Podobné programy probíhají u žen, které užívají hormonální antikoncepci, u sportovců, kteří jsou již dávno za svým zenitem, a přesto se snaží být neustále číslem jedna. Workoholici, kteří unikají do práce z konfliktní rodinné atmosféry, nebo si prací kompenzují komplexy méněcennosti, nízkou sebedůvěru apod. Stejné téma najdeme u všemožných závislostí. Co se stane, když při rozboru a při hledání příčiny probíhá diskuse o této možnosti, o tom, že je jejich program životního stylu chybný? Brzdu v léčení odstranit, začít znovu Na prvním místě je podstatné, aby myšlenku o chybném programu pacient přijal, aby ji dokázal