Vaše děti, nejsou vašimi dětmi
Jsou syny a dcerami života toužícího po sobě samém
Přicházejí skrze vás, ale ne od vás
A třebaže jsou s vámi, přece vám nepatří
Můžete jim dát svou lásku
Ne však své myšlenky, neboť ony mají své vlastní myšlenky
Můžete dát domov jejich tělům
Ne však jejich duším, neboť jejich duše přebývají v domově zítřka, který vy nemůžete navštívit dokonce ani ve svých snech
Můžete se snažit být jako ony
Nepokoušejte se je však učinit podobné sobě
Neboť život nekráčí zpět a nezastavuje se u včerejška
Jste luky, z nichž jsou vaše děti vystřelovány jako živé šípy
Lučištník vidí na stezce nekonečna terč a napíná vás svou silou, aby jeho šípy letěly rychle a daleko
Ať napínání rukou lučištníka je pro vás radostí,
Neboť jak miluje šíp, který letí, tak miluje luk, který je pevný.
Chalíl Džibrán
Meditace o naději